O smyslu a potřebě kvalitní byrokracie: Chceme za „naše peníze“ to nejlepší?
Komentář Šárky Homfray: Úředníci a úřednice byli – a vesměs stále bohužel jsou – politicky často chápáni pouze jako beztvará masa na výdajové straně státního rozpočtu. Procenta, o která je možné je seškrtat a nikdo si toho nevšimne, se stala jedním z nejvíce provařených předvolebních klišé.
Byrokracie je stará jako lidstvo samo. Není náhoda, že některé z nejstarších psaných památek tvoří úřední dokumenty týkající se daní nebo jiných oficiálních a administrativních záležitostí. Přesto je náš vztah k byrokracii stručně řečeno odtažitý a její bytostně politická povaha přináší celou řadu nedorozumění a konfliktů.
Můj otec byl kdysi úředníkem a matka úřednicí. Když jsem po studiu práv nastupovala na jedno ministerstvo, řekla mi, že mě čeká krásná práce. Měla pravdu, a i když tam už několik let nepracuji, láska, až vášeň pro administrativu veřejných záležitostí mne neopustila.
I když by předchozí věty mohly znít jako parafráze Járy Cimrmana, skutečně je tomu tak. Byrokracie má jednak své kouzlo, jednak – a to je mnohem důležitější – svůj účel a význam. Je to totiž masa úřednictva, co udržuje stát v chodu, a na její kvalitě závisí, jak stát bude na denní bázi pro veřejnost pracovat.
Přijít, sednout si a makat. Kdo a proč v Česku pracuje pro stát
Bez fungující byrokracie se v moderním státě neobejde v zásadě nic. Nebyl by možný ani běžný život (například veřejná doprava, vzdělávací systém nebo nová výstavba), což jako veřejnost pochopitelně vnímáme nejcitlivěji. Nešlo by rovněž uvést do praxe žádnou z veřejných politik (třeba zvýšení rodičovského příspěvku nebo kontrolu dvojí kvality potravin) – zkrátka vše, o čem se v předvolebním období hovoří ve spojení se slovy „zavedli jsme, zařídili jsme“ nebo naopak „zavedeme, zajistíme“.
V krizových obdobích, jako byly uplynulé měsíce, se pak můžeme (bohužel často velmi bolestně) na vlastní kůži přesvědčit, jak
