Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Klasické školství v podstatě ze dne na den skončilo a my jsme zjistili, že nejsme hloupější, popisuje předseda středoškolské unie

Učíme se věci, které v reálném životě nikdy nevyužijeme, říká předseda České středoškolské unie Ondřej Nováček. Foto: archiv Ondřeje Nováčka
Učíme se věci, které v reálném životě nikdy nevyužijeme, říká předseda České středoškolské unie Ondřej Nováček. Foto: archiv Ondřeje Nováčka

Zapojení technologií, které vše posunují o deset let dopředu, výuka nových kompetencí nebo poslouchání cizojazyčných materiálů bez dabingu – i to se podle předsedy České středoškolské unie a studenta klatovského gymnázia Ondřeje Nováčka tuzemské školství naučilo v době pandemie covidu-19. Teď jde podle něj o to, aby nové dovednosti zase nevymizely. Postřehy středoškoláků se v mnohém podobají výsledkům průzkumu, jehož část vznikla pro Deník N a který připravily společnosti PAQ Research a Kalibro. Děti v něm hodnotily výuku za lockdownu i po něm.

Jaký je pohled středoškoláků na školství nyní, po lockdownu? Účastníci průzkumu Kalibro a PAQ Research, kterými byly ovšem děti ze základních škol, mají jasnou prioritu. Uvědomili si, že škola jim chyběla nejen jako akademická instituce, ale i jako místo, kde se setkávají se spolužáky.

My jsme už loni měli velké dotazníkové šetření zhruba s deseti tisíci odpovědí. Nejvíce lidem chyběl školní režim, a pak hned právě sociální kontakt, jak s žáky, tak i s učitelem, protože učitele ve třídě se můžete snadněji doptat na látku osobně než při online výuce.

Co by středoškoláci rádi „překlopili“ z distanční do prezenční výuky? Děti v průzkumu upozorňovaly například na práci na projektech, ve skupinách, ve které by rády pokračovaly i ve standardních hodinách. Zároveň v době pandemie došly k názoru, že výuka nějakého učiva nemusí mít smysl, a i nyní se proto ptají, proč se vlastně některé věci mají učit.

To je přesně ono. Když jsme ještě chodili do školy, tvrdě jsme se učili všechny znalosti, které jsou napsané v rámcových (RVP) a školních vzdělávacích programech (ŠVP) už několik let. Školství totiž vypadá velmi podobně jako před sto lety. Tohle školství ale v podstatě ze dne na den skončilo a my jsme se ocitli v distanční výuce. Náplň učiva se trochu „zkrouhla“ a pro nás se vlastně jakoby nic nestalo. Nebyli jsme najednou hloupější, nepřestali jsme fungovat. Naopak, pořád jsme fungovali, jen jsme si víc uvědomovali, že to, co nás učí ve škole, najednou není tolik důležité pro život. Viděli jsme, že ty tvrdě naučené znalosti, kterými se zabýváme, vůbec nejsou v takové míře potřeba a ve vzdělávání naopak chybí příprava kompetencí. My jsme zjistili, že když přestala škola, nedokázali jsme si bez ní uspořádat čas, řadě žáků se hodně rozhodil jejich režim, protože jim chyběly kompetence, které sice máme napsané v RVP i ŠVP, ale prakticky se je děti bohužel neučí.

Kalibro Projekt sbíral data online formou mezi 4. červnem a 7. červencem 2021. V dotaznících, které vedení základních škol rozeslalo dětem a rodičům, odpovídalo 2243 žáků 1. až 9. ročníků a rodičů.

Zároveň když jsme se přesunuli do toho online prostředí a začali v něm fungovat, zjistili jsme, že to je hodně fajn. Jdou tam zapojit audiovizuální materiály, víc se zaměřujeme právě na kompetence. Místo toho, abychom se naučili sto dat nazpaměť, raději se naučíme, kde ta data vyhledat a ověřit, abychom měli relevantní informace. To je podle mě to hlavní, co se zachovalo z distanční výuky.

Zároveň tam také fungoval individuálnější přístup, což by rovněž mohlo ve výuce zůstat i dál. Ne všechny totiž baví všechny předměty, některým žákům nějaké předměty opravdu nejdou, těm je ale třeba poskytnout nějakou podporu, ať už od učitele, či v podobě materiálu, aby mohl ten konkrétní žák naopak rozvíjet své zájmy.

Distanční výuka tedy mnohem víc odkryla slabiny systému, kde je stále velké množství učiva, které ve skutečnosti už dávno není potřeba a vlastě nikdy ani nebylo?

My se učíme věci, které v reálném životě nikdy nevyužijeme, na střední škole ještě v mnohem větším množství než na základní. Do nějaké míry jsou to akademické záležitosti, ale do velké míry jsou to prostě zbytečné věci, které nepotřebujeme dokonce ani v případě, že budeme v tom úzkém oboru pokračovat na vysoké škole. Například u nás na gymnáziu se pořád učí počítat v geometrii, luštíme tam vzorečky do laborek, a když pak přijdete na vysokou školu chemicko-technologickou,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Školství

Školství po covidu

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější