Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Učitelé ztratili „pseudomoc“, děti se ptají na smysluplnost učiva, komentuje důsledky pandemie předsedkyně Učitelské platformy

Děti jsou teď zvyklé na větší svobodu pohybu při výuce, říká předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová. Zdroj: Učitel naživo
Děti jsou teď zvyklé na větší svobodu pohybu při výuce, říká předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová. Zdroj: Učitel naživo

Pandemie covidu-19 změnila u řady dětí pohled na vzdělávání. A některé poznatky a nově nabyté zkušenosti by rády přenesly i do prezenční školní výuky. Předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová hodnotí v rozhovoru průzkum, jehož část vznikla pro Deník N a ve kterém děti hodnotily výuku v době uzávěry i po ní.

Škola není jen o učení, je také místem pro setkávání se spolužáky, odpověděly dvě třetiny dětí v průzkumu, který pro Deník N zpracovaly společnost PAQ Research a Kalibro. To je samozřejmě jasné, ale dalo by se říci, že si to děti v době pandemie uvědomily mnohem víc?

Ano, minimálně moji studenti to všichni takto reflektují. Co si budeme povídat, oni lockdown asi úplně nedodržovali. Respektive nenavštěvovali se doma, ale venku se setkávali, třeba v parku. Přišli nicméně najednou na to, že ve škole je super, že taková setkání nemusejí plánovat, protože se tam vidí každý den a nemusejí si hlídat, zda o plánovaném setkání řekli nebo napsali všem, které chtějí vidět. Škola v tom sociálním potkávání hraje jakousi samozřejmou roli.

Navíc se tam druží i ty děti, které by se třeba normálně nedružily, škola je k tomu nějakým způsobem popostrčí. Jsou třeba v nějaké hodině ve dvojici nebo skupině s někým, koho by si za normálních okolností moc nevšimly, najednou ale zjistí, že je to fajn člověk. To se ve škole děje mnohdy automaticky, teď si to ale děti uvědomily.

Kalibro Projekt sbíral data online formou mezi 4. červnem a 7. červencem 2021. V dotaznících, které vedení základních škol rozeslalo dětem a rodičům, odpovídalo 2243 žáků a rodičů 1. až 9. ročníků.

A k čemu mi to bude?

Z různých průzkumů, nejenom z toho zmíněného, plyne, že se děti po pandemii těší do školy mnohem víc. Souvisí to nepochybně i se setkáváním se spolužáky, je ovšem otázkou, jak dlouho jim to vydrží.

Určitě, zároveň se ale změnil jejich přístup. Vnímám, že třeba moji studenti na gymnáziu jsou nyní mnohem kritičtější k obsahu výuky. Tím, že byli dlouho doma a najednou v té škole zase tráví dlouhé hodiny, mnohem víc posuzují, jestli jsou ty hodiny opravdu smysluplné. Nad tím se předtím zas tolik nezamýšleli. Když zjistili, že se učit můžou i doma, tak považují některé věci, které ve škole dělají, za zbytečné. Nebo nevidí jejich smysl, který jim nebyl vysvětlený. Takže řeší, jestli je nutné být ve škole od sedmi do půl čtvrté a zda jsou všechny ty hodiny opravdu přínosné

Něco podobného vyšlo i ze zmíněného průzkumu. „Učím se moc věcí a často nerozumím jejich smyslu,“ myslí si 51 procent dotázaných žáků.

Přesně tak. Teď se – minimálně na gymnáziu – mnohem častěji zeptají: a k čemu mi to bude?

Další velkou otázkou, kterou děti řešily, je hodnocení. Tedy zda hodnotit slovně, nebo nadále známkami. Tam se názory rozcházely, zhruba polovina dětí chce nadále především známky, ta druhá upřednostní více slovního hodnocení.

Já to vnímám z pozice učitelky na gymnáziu, nemohu moc hodnotit základní školy, ale ani na gymnáziu zatím moc nefunguje ta vnitřní motivace, tedy to, že se učíme pro něco jiného než známky. Zároveň nechci být příliš přísná k nám učitelům, ale mám pocit, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Školství

Školství po covidu

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější