Papežská cesta na křižovatce cest. O širším kontextu Františkovy návštěvy Slovenska
Komentář Tomáše Halíka: „Tato doba není jen epochou změn, nýbrž změnou epochy,“ tvrdí papež František. Právě v této době civilizačních změn, která vyžaduje také další z mnoha reforem církve v dějinách křesťanství, se odehrává třetí návštěva papeže v dějinách Slovenska.
První návštěva, návštěva papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990, měla zcela jiný společensko-dějinný kontext. Byla celonárodní fiestou čerstvě získané náboženské svobody, nedílné části znovuzrození demokracie a vlády práva. V České republice byla tehdejší papežská návštěva vyvrcholením, ale v jistém smyslu i zakončením pozoruhodně krátké kapitoly českých náboženských dějin, v níž se katolická církev v době kolapsu komunismu a porodu nové demokracie těšila největší sympatii společnosti v celých moderních dějinách.
Ale právě euforie, kterou vzbudila tehdejší papežská návštěva, probudila v jisté části české společnosti obavy, zda katolíci nebudou napříště hrát příliš velkou politickou roli. Ke slovu znovu přišel starý český antiklerikalismus, kteří si povrchní pozorovatelé stále pletou s ateismem. Ve skutečnosti česká společnost zdaleka není ateistická, za českým antiklerikalismem se skrývá pestrá škála jevů od agnosticismu a „apateismu“ (lhostejnosti vůči náboženství), přes „náboženský analfabetismus“ (absenci náboženského vzdělání), náboženský individualismus a „něcismus“ (víru ve „vlastního Boha“), po sympatie k alternativním náboženstvím a spiritualitám.
České země, na rozdíl od převážně zemědělských zemí Slovenska a Polska,