Vyznamenaný král diskoték jako chilli paprička nepoživatelného eintopfu dějin
Mámo, tak nám vyznamenají Michala Davida! No jo, von je to kluk šikovnej, to si to zaslouží. Stejně bylo hezký, jak na to cvičila celá spartakiáda… kde jsou ty časy… jojo, už nejsme nejmladší. Ale bylo to hezký, viď?
Česká státní vyznamenání nesla vždy autorskou pečeť prezidenta, který je uděloval. U všech tří se ve výběru mísily osobnosti objektivně nezpochybnitelného významu či zásluh s lidmi, u nichž leckoho napadlo, že ocenění získávají spíše kvůli svému vztahu s prezidentem.
Nicméně až Miloš Zeman udělal z institutu vyznamenání prostředek pro transformaci kolektivní politické mysli a deformaci sdílených hodnot. Přesněji řečeno – systematicky pracuje na absolutním setření jakýchkoliv etických či morálních měřítek, které s takto vysoce symbolickým aktem prezidenta bývají spojovány. Prohlubuje hodnotový zmatek, který je pro současné přežívání české společnosti tak charakteristický. Daří se mu tím budovat nejistotu a nesoudržnost, která následně ústí do vzájemného neporozumění a polarizace.
Už komunisti dokázali během čtyřiceti let přepsat historii podle svých představ tak dobře, že se s důsledky pereme dodnes. Nekomunistický odboj z druhé světové války byl vymazán z kolektivní paměti, zrůdné vyřizování účtů s vlastními lidmi se prodávalo jako útok imperialistů, z okupace se stala bratrská pomoc. Sametové havlovské odpouštění bez pokání viníků nakonec skončilo spíše jen odvrácením hlavy a přijetím faktu, že padouch nebo hrdina skutečně často patří do jedné rodiny.
Následovalo jen pomalé a náročné znovunalézání dějin a jejich doplňování o skutečné hrdiny a skutečné oběti. Osvětová činnost nadšenců i neziskových organizací pomáhá doplnit informace alespoň tomu, kdo o ně stojí. Přesto se však při pohledu zpátky často rozmlžuje pohled a hranice mezi rovnou a ohnutou páteří se roztékají jako želé. Jenže pokud se člověk opírá o želé, nemůže stát ani pevně, ani rovně. A taky ho lze snadno rozhodit a manipulovat.
Přesně této relativizace
