Kolik nacionalismu je zakódováno v architektuře budov?
Jak se promítal nacionalismus do české architektury? Jak se v ní odrážel vztah občanů ke státu? A kolik významů architektura vůbec unese? Tím vším se zabýval projekt Architektura a česká politika v 19.–21. století týmu Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Jeho dosavadními výstupy jsou výstava Síla i budoucnost jest národu národnost a dále stejnojmenná a velmi obsáhlá bilingvní publikace. Její poněkud temný název je citátem od architekta a mecenáše Josefa Hlávky.
Autoři se v knize zabývají stavbami aristokratickými, měšťanskými i dělnickými. Píšou o projektech takříkajíc na jedno použití, jako byly slavobrány na počest návštěvy panovníka, ale hlavně o budovách, které s výjimkou dostavby Staroměstské radnice z roku 1856 z větší části dosud stojí a u nichž se již původní kontext jejich vzniku vytratil, jako jsou divadla a městské radnice z druhé poloviny 19. století.
Rekapitulují, jak vášnivě bylo prožíváno, že na (v té době německých) Příkopech v Praze má vyrůst česká stavba, Obecní dům. A jak Němci karikovali výstavbu českého Národního divadla s tím, že