Babiš dál sní o změně volebního systému na „vítěz bere vše“. Jeho záměrům by vyhovoval. Co by ale přinesl voličům?
Komentář Ivana Jarabinského: Andrej Babiš ve své předvolební knize Sdílejte, než to zakážou, podobně jako před volbami 2017 v knize O čem sním, když náhodou spím, volá po zavedení volebního systému relativní většiny pro volby do Poslanecké sněmovny. Jedná se o volební pravidla obvykle spojovaná s Velkou Británií, která v našem případě předpokládají rozdělení území do dvou set jednomandátových obvodů, což znamená, že v každém obvodě je vždy zvolen jeden kandidát s nejvíce hlasy. Z Babišova pohledu je volání po takovém systému pochopitelné a vlastně i legitimní. Pojďme si ale opět ukázat, proč by to nebylo dobré pro voliče.
Na jednu stranu je překvapivé, že tak Babiš činí s odstupem několika málo měsíců po úpravách volebního zákona, které vedly k vyšší poměrnosti volebních výsledků, tedy pravému opaku toho, o čem ve své knize sní. Na druhou stranu jej však nikdo nemůže po volbách obvinit z toho, že by o svém záměru voliče dopředu neinformoval. Je proto vhodné se na něj podívat blíže, aby se z Babišova snu jednoho dne nestala noční můra. Rozeberme si jednotlivé argumenty, jimiž bývá volání po změně odůvodňováno, a pokusme se odpovědět na otázky, které vyvolává.
- Je volební systém relativní většiny ve světě dost rozšířen díky své popularitě?
Ne. Volební systém prvního v cíli, nazývaný také jako systém relativní většiny nebo „vítěz bere vše“, je sice jedním z nejčastěji využívaných volebních systémů na světě,
