Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Belmondo zemřel, Pandžšír padl. Jen Novotný se drží

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Tálibán zlomil poslední ohnisko odporu a je totálním pánem Afghánistánu. EU už zase zvažuje zřízení společných vojenských jednotek. Imunita po vakcíně a po covidu-19 je víceméně rovnocenná, ale ta druhá se špatně prokazuje.

A dále: ve věku 88 let zemřel francouzský filmový herec Jean-Paul Belmondo. Rusové chtějí stavět nová velkoměsta na Sibiři. Zaměstnanec romské politické iniciativy na videu navrhl pobodat nožem předsedu SPD Okamuru, což se nyní vyšetřuje pro podezření z trestného činu. V Brazílii se hrál a nedohrál vskutku prapodivný fotbalový zápas. Pavel Novotný zůstává starostou pražské čtvrti Řeporyje i poté, co u soudu dostal podmínku. Z práce svých kolegů vybral a komentoval Petr Koubský.

Muž z Ria. Muž z Acapulca. Bláznivý Petříček. Zvíře Bruno Ferrari. Dneska umřeli všichni a spolu s nimi jejich filmový představitel Jean-Paul Belmondo. Bylo mu osmdesát osm – krásný věk po krásném životě, jakkoliv asi nemůžeme Belmondovy bonvivánské a kaskadérské kousky ztotožňovat s jeho identitou (Ladislav Chudík také nikoho neléčil). Vy mladší to tak vnímat nemůžete, ale pro mě a mou generaci byl tento šarmantní Francouz samozřejmou součástí života.

Pandžšír se neudržel dlouho. Poslední ohnisko odporu v Afghánistánu padlo. „Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi! Šaháda“, muslimské vyznání víry, tak bude znít i v odbojném údolí, s nímž si mnozí dřívější dobyvatelé neporadili. Vítězství Tálibánu je tentokrát úplné, uvádí Petra Procházková v aktuálním článku. Skoro: v horách nad údolím se mohou Masúdovi bojovníci ještě nějakou dobu udržet, zprávy jsou nejasné, mluví se o tajné základně ze sovětských časů… ale celkově je situace zřejmá. Tálibové chtějí mít z Afghánistánu druhý Írán. Mezi oběma zeměmi je samozřejmě mnoho rozdílů, ten hlavní je ale černá mazlavá tekutina na čtyři písmena. Ta jim chybí.

Měla by Evropská unie disponovat společnými vojenskými jednotkami, které by mohly rychle a účinně reagovat v případných mezinárodních konfliktech? Jan Wirnitzer, náš redakční odborník na (nejen) vojenství, popisuje, jak ožila dlouhá a neproduktivní diskuse na toto téma po pádu Kábulu.

Postavit půlmilionové město uprostřed sibiřské pustiny? „Klidně, a proč jen jedno?“ říká ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Projekt se už rozjíždí, první z takových měst se má jmenovat Elektrograd, a jestli vám to připomíná Sovětský svaz třicátých či nejpozději padesátých let, tak… nám také. Včetně toho půvabného aspektu, že celou věc prosazuje ministr obrany, ne něčeho jiného. Na tomtéž místě se ostatně město téhož jména už jednou stavělo a dopadlo to špatně. O tom všem píše Petra Procházková. Zní to trochu neuvěřitelně – jako by se Rusko vracelo v čase.

Fotbalová kuriozita: brazilská policie ve spolupráci s hygienickou službou sebrala čtyři hráče Argentiny během kvalifikačního zápasu mistrovství světa přímo na hřišti. Zapřeli totiž pobyt v Anglii a ta je v Brazílii na seznamu vysoce rizikových zemí. (covid-19 se točí světem jak vozíky na olbřímí horské dráze, každý je chvilku nahoře, chvilku dole a pak znova. Není to tak dávno, co se celý svět naopak chránil před příjezdy z Brazílie.) Zápas tím vzal konec, jak jinak. Aféra naopak začala. Popisuje ji David Janeczek.

Nůž na Okamuru chtěl vytáhnout jistý Ladislav Mártha. Tedy, možná (nejspíš) tak docela nechtěl, ale marná sláva, řekl to (na schůzi romských politiků Libereckého kraje), je to na videu, vyšetřuje se to jako trestný čin. Co bylo dál, popisuje Bára Janáková: Mártha se omluvil, prohlásil, že jen žertoval, Koalice romských reprezentantů Libereckého kraje, kde byl dosud zaměstnán, ho vyhodila. O nožích se nežertuje. Snad se tím budou řídit všichni a pořád.

Poradcem premiéra Babiše pro migraci je orientalista Petr Pelikán. Doporučuje tvrdou linii, Babiš se tím řídí a v kampani mu to očividně pomáhá, o čemž píše Jakub Zelenka. Migrace u nás problém není (na rozdíl třeba od Polska, které si v poledních týdnech opravdu už neví rady), ale snadno se z ní dá problém vyrobit, což je zřejmě Pelikánovou náplní práce.

Pavel Novotný, výstřední starosta pražské městské části Řeporyje (za ODS), starostou zůstane, přestože byl shledán vinným v trestní kauze a u soudu dostal (zatím nepravomocně) půl roku podmíněně na dva. Co provedl? Pronásledoval a šikanoval Marka Víta, známého pod… nikatele, chci říci. Spor mezi nimi je letitý a jasno v něm nemají asi ani ti, kdo čtou všechny bulvární listy každý den. To koneckonců není důležité, důležité je, že ODS svého populárního starostu (a neúspěšného uchazeče o místo ve vedení strany) podržela. Dobrým slovem přispěl i Jiří Pospíšil z TOP 09, která na řeporyjské radnici s ODS spolupracuje. „Pan starosta má svůj politický styl a důležité pro nás je, že je úspěšný,“ řekl Pospíšil s chvályhodnou upřímností. Nutno ale uznat, že díky Novotnému se o existenci Řeporyjí dověděli poprvé v historii i mimopražští. A někteří Pražané je teď dokonce dokážou ukázat na mapě. Kauzu popisuje také Jakub Zelenka.

Která imunita je lepší, ta po očkování, nebo po prodělaném covidu-19? Z hlediska státu rozhodně ta první, protože se mnohem lépe eviduje. Medicínsky to je složitější. Něco jsem o tom napsal a pak jsme ještě na totéž téma hovořili s Filipem Titlbachem v dnešním podcastu Studio N. K článku dostávám zajímavé reakce čtenářů. Některé z nich pohoršuje, že by očkovaní nebyli vůči neočkovaným nijak zvýhodněni (článek přináší argumenty spíše pro to, aby se oba typy imunity uznávaly jako rovnocenné). Dovedu ten pocit pochopit, souhlasit s ním ne: jsem pro očkování a vřele ho doporučuji, ale diskriminovat ty, kdo ho z jakéhokoliv důvodu nechtějí, je pro mě nepřijatelné. (To v tom článku není, protože nejde o komentář.) Zdravotní (či technické) hledisko se musí podřídit právnímu a hodnotovému, dostanou-li se do rozporu. (To tam je.) Země, kde se věci dělají výhradně racionálně podle toho, co je dle posouzení expertů nejsprávnější, se nevyhnutelně stane fašistickou, což nemyslím jako nadávku či metaforu, ale věcně a doslova. (To tam není už vůbec.)

V cyklu Probuzení z Babišova snu zveřejňujeme další a další texty – celkem jich je dvacet šest – v nichž srovnáváme sliby nynějšího premiéra z roku 2017 (uvedené v knize O čem sním, když náhodou spím, odtud název) s realitou. Co ze svých snů Babiš naplnil? Mnoho ne; v případě některých z těch snů je to ale jen dobře.

Co najdete v úterním tištěném vydání

Stavebniny jsou drahé jako nikdy, a ještě se nedají sehnat. Barva cihel na titulní stránce mluví sama za sebe. Přinášíme rady zkušeného odborníka, na čem se dá ušetřit, musíte-li stavět právě teď. A dále se dozvíte:

  • Proč město Brno žaluje firmu Strategic Consulting, která mimo jiné tiskla a distribuovala předvolební noviny SPD.
  • Zač dostal Pavel Novotný podmínku a jak je možné, že přesto zůstává starostou.
  • V čem je problematická novela zákona, která umožní lékařským zařízením, aby platila dárcům krve, kostní dřeně či vajíček.
  • Jakou roli hraje Katar v jednáních o budoucnosti Afghánistánu.
  • Jak se covid-19 a protiepidemická opatření podepisují na duševním stavu dětí.
  • Co se ve Švédsku rozumí sexem bez souhlasu a jak se postihuje.
  • Jakou geopolitickou roli hraje dnešní Indie a jak to může být zítra.
  • Čím se vyčerpal kreslený seriál Rick a Morty. A jaký je film Atlas ptáků.
  • Co se stalo v sedmé minutě fotbalového zápasu Brazílie–Argentina a jakou dohru to může mít.

Odjinud

Ve středoškolské fyzice se učí o balistické křivce: kulka vystřelená vzhůru stále zpomaluje, v nejvyšším bodě své (zhruba parabolické) dráhy je nejpomalejší, a když se vrací k zemi, zase zrychluje až na původní rychlost. (Skoro, protože své k tomu řekne odpor vzduchu – ten je ale u střely z palné zbraně malý.) Když jste dostatečně rozradostnění a zároveň neznalí fyziky, abyste vystřelili svisle nad hlavu, kulka se nahoře úplně zastaví, pak začne padat… a dopadne vám na tu hlavu stejně rychle, jako kdybyste si k ní rovnou přiložili hlaveň a stiskli spoušť. Všechna nabraná potenciální energie se chtě nechtě musí proměnit zpět v kinetickou. Proč to povídám: při oslavné střelbě do vzduchu zahynulo v Kábulu sedmnáct lidí a dalších čtyřicet bylo zraněno. Studium přírodních věd zachraňuje životy!

Jedenáct frází, kterými si škodíte.

Co to je (přesněji řečeno, není) „sigma samec“.

Jak se změní lidé, když nasednou do taxíku, který si přivolali pomocí mobilní aplikace. „Chovají se, jako bych byl součástí té aplikace,“ říká řidič. Zajímavé a zneklidňující.

Citát pro dnešní den

Jenže Karotka skutečně věřil, že osobní neznamená totéž co důležitý. A Elánius věřil na totéž. Museli jste prostě doufat, že když už se do toho budete muset opřít, pohnou se věci tím správným směrem. Je ale nutno říci, že na lidech, kteří na takový princip nejen věřili, ale dokonce podle něj i žili, je něco trochu strašidelného. Člověka to vyvádí z míry, asi jako když potkáte skutečně chudého kněze.

– Terry Pratchett: Hrr na ně

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Názor

Pointa N

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější