EU kvůli Afghánistánu oživuje myšlenku společných sil rychlé reakce. Může skončit jinak než ty předchozí?
Kolaps v Afghánistánu, přesněji v Kábulu, přiměl ministry obrany EU postavit znovu na stůl otázku společných vojenských jednotek. Odkryl totiž neakceschopnost evropských spojenců v NATO, pokud nějakou misi nezajišťují USA. Tyto úvahy smysl mají, jenže tu už byly mnohokrát.
Společné síly rychlé reakce by měly mít podle dosud známých představ, prosakujících z jednání EU ve Slovinsku, nejméně pět tisíc vojáků – na unijních tiskových konferencích se o nich nyní mluví jako o „initial (nebo first) entry force“.
„Doufám, že velké diskuse, trvající od loňského roku, skončí do listopadu a vytvoří dostatek společného porozumění výzvám a hrozbám, kterým čelíme. Afghánistán je dobrý příklad v pravý čas. A doufám, že budeme schopní zmobilizovat vůli členských států a porozumění, že není jiný způsob, jak čelit nové situaci, než schopnost samostatně jednat,“ řekl šéf unijní diplomacie Josep Borrell.
Borrell je známý zastánce toho, že by EU měla tuto kapacitu mít. Afghánistán přitom tyto úvahy nespustil – Evropu k tomu dotlačil předchozí americký prezident Donald Trump i odchod Británie.
Už letos na jaře část unijních zemí – Česko a Slovinsko jako jediné z postkomunistických členů – vytvoření takové jednotky podpořily. Celá iniciativa zapadá do utváření nové strategické a obranné koncepce EU, zvané Strategický kompas.
Jenže unijní představy zatím váznou na stejných útesech, na kterých už ztroskotaly dříve: jakým způsobem se o nasazení jednotek bude rozhodovat, jak to udělat, aby Evropa nevyvíjela duplicitu se schopnostmi NATO, jaké schopnosti a vybavení budou tyto síly mít a kdo je bude řídit.
Zato je zřejmý časový plán, v jakém by Unie chtěla o svých nových schopnostech mít jasno: do listopadu má být hotový návrh, v březnu by se měl schvalovat, včetně jasného systému financování. Tedy za francouzského předsednictví. Důležité pro nás je to, že pokud se plán
