Co udělá řeka, když ji člověk nechá dělat si, co chce? Resetuje přírodu. Na Slovensku je už jen jedna (fotoreportáž)
Řeka Belá si z katastrálních map nic nedělá. Každý rok totiž teče jinak a zanechává za sebou spoušť, ale životodárnou. Ukazuje, jak lze levně bojovat proti povodním i klimatické krizi.
„Toto je boční rameno. Hlavní koryto je odtud vzdálené asi tři sta metrů, ale ještě nedávno bylo tady, kde teď stojíme. Dokonce je tak stále zakresleno v katastrálních mapách,“ ukazuje kolem sebe filmař a ekolog Erik Baláž kousek za obcí Vavrišovo, kde začíná naše cesta podél řeky Belé a mezi jejími rameny.
Turistická stezka tudy nevede. Na některých místech je břeh hustě porostlý mladými topoly a vrbami.
„I kdyby státní ochrana přírody chtěla vyznačit stezky k řece, nemůže, protože není správcem pozemků,“ upozorňuje Baláž ve zjevné narážce na spor o to, zda mají být správci lesů v národních parcích lesníci, nebo ochranáři.
Někteří majitelé pozemků by podle Baláže byli raději, kdyby horská řeka Belá tekla stále stejnou trasou. Když se rozvodní, strhává s sebou stromy, naplavuje dřevo a kameny. Soustava jejích ramen se překonfiguruje a vytvoří zase novou síť. Voda část lesa podmyje a odnese ho s sebou.
„Po povodních přicházejí vlastníci a žádají stát, aby vrátil řeku do původního stavu. Ale jaký je původní stav Belé?“ ptá se Baláž.
Poslední slovenský migrant
Řeka Belá, která vzniká v Tiché dolině soutokem Kôprovského a Tichého potoka a stovek dalších horských pramenů, je dnes jedinou divoce migrující řekou na Slovensku.
To znamená, že