Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Letošní rok by měl Západu otevřít oči, do společné planetární lodi teče. Mírné léto v Česku by nás nemělo mýlit

Počasí se snaží být vším najednou. Ne postupně jako dřív. Grafika: Deník N
Počasí se snaží být vším najednou. Ne postupně jako dřív. Grafika: Deník N

Poklidné, mírně chladné léto, které prožíváme v Česku, je letos bezmála světovou kuriozitou. Mnoho jiných zemí, včetně těch blízko nás, se potýká s počasím, jaké tu ještě nebylo.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Extrémní výkyvy počasí letos otřásly Evropou. Dříve nevídané povodně v Německu a Belgii soupeřily o mediální pozornost s mimořádnými vedry a nebývalým rozsahem lesních požárů ve Středomoří. Může za to globální změna klimatu, nebo jde o náhodný neobvyklý jev? Vědci se kloní k první odpovědi.

Červenec 2021 byl celosvětově nejteplejší měsíc za celou dobu, co se o tom vedou záznamy. Bezprostředně za ním následují v žebříčku července v letech 2016, 2019 a 2020. Velká část klimatologů a vědců z příbuzných profesí se shoduje, že jde o dlouhodobý trend a že jeho hlavní příčinou je činnost lidstva, zejména spalování fosilních paliv, při němž vznikají skleníkové plyny. Odlišné názory sice nejsou zanedbatelné, ale stojí mimo hlavní proud vědeckého uvažování a musejí se vyrovnávat se stále pádnějšími důkazy antropogenní změny klimatu.

Jiná otázka je, do jaké míry souvisí dlouhodobý trend s okamžitými odchylkami. Učebnicová pravda říká, že počasí není podnebí. Krátkodobé výkyvy počasí mohou být tak velké, že zastíní jakýkoli dlouhodobější trend. Nemusí být přitom rozloženy rovnoměrně, stejně jako při házení mincí nemusí padat orel a panna vzorně střídavě. Několik opakování teplého léta není samo o sobě důkazem globálního oteplování (ovšem tím méně argumentem proti němu). Otázka, zda stále častější případy extrémního počasí, jež poslední dobou sledujeme, jsou důsledkem (a důkazem) celkové klimatické změny, je proto nesnadná. Nedá se zodpovědět bez hlubšího zkoumání.

A ještě jinou otázkou jsou důsledky extrémního počasí. Prudký déšť může způsobit záplavy, ale také nemusí. Záleží na tom, kolik vody dokáže absorbovat půda, jak jsou rozmístěny přehrady a jiná vodní díla, záleží na zastavěnosti potenciálních záplavových území, na tom, zda v nich převládá městské, nebo venkovské osídlení. Případnou katastrofu nepůsobí počasí samo o sobě; dojde k ní, když projevy takového počasí zasáhnou zranitelnou oblast, jako se tomu stalo právě letos v severozápadním Německu. Mnohá lidská činnost k této zranitelnosti významně přispívá: když vybetonujete louku a postavíte na ní velkosklady s parkovišti, je jasné, že výrazně omezíte schopnost vody vsáknout se do země, kde by namísto škodlivé záplavy užitečně doplnila rezervoáry podzemních vod. Totéž platí do určité míry pro horko – obsáhlá odlesněná či zastavěná území jeho účinky zhoršují.

Pod vodou a v plamenech

Výčet letošních výkyvů počasí v Evropě je svým způsobem impozantní a neomezuje se jen na nejznámější události. V prvních týdnech roku ochromil Madrid a okolí nebývalý příval sněhu. Napadlo ho přes půl metru, zastavil dopravu a způsobil škody, jež se odhadují na 1,4 miliardy eur.

Ve stejné době zasáhla bouře Christoph severozápadní Anglii a Wales, důsledkem byly záplavy zhoršené tím, že vzápětí po nich začalo mrznout.

Přívalové deště v Anglii způsobily záplavy také v červenci, nejpostiženější byl tentokrát Londýn.

Lesní požáry ve Středomoří jsou každoročním jevem, letos však udeřily s mimořádnou silou. V Řecku jde podle vyjádření premiéra Kyriakose Mitsotakise o největší ekologickou katastrofu za několik desítek let. Nadobro tam shořelo (k 26. 8.) přes 1600 čtverečních kilometrů lesa (více než trojnásobek území Prahy), desetkrát více než v průměrný rok.

Kromě Řecka hořely a leckde ještě hoří lesy v Turecku (jež bylo současně postiženo záplavami), v Itálii, v Rusku včetně Sibiře, a dokonce ve Finsku.

Přelom července a srpna 2021 přinesl do Evropy nejsilnější vlnu horka v zaznamenané historii. Dostala dokonce jméno: Lucifer. Nás v Česku se dotkla jen okrajově, přesto se nedala přehlédnout. Teploty v ruské Arktidě se pohybovaly o 20 až 24 stupňů nad dlouhodobým průměrem, například v Archangelsku dosáhly 30 °C. Na Sicílii byl naměřen nový evropský teplotní rekord: 48,8 °C. (Předchozí rekord byl 48,0 °C, naměřen bylo roku 1977 v Athénách.) V jižní Anglii teploty několik dnů po sobě dosáhly 34 °C.

Z mimoevropských událostí připomeňme především ochromující sérii sněhových bouří v Texasu, cyklón Ana, který způsobil velké škody na Fidži, záplavy v Austrálii, záplavy v New Yorku, vlnu extrémního vedra na severozápadním pobřeží USA a v kanadské Britské Kolumbii s teplotním rekordem 49,6 °C. Tento rekord byl naměřen v městečku Lytton, které leželo asi 260 km severovýchodně od Vancouveru.

Skutečně leželo, už neleží: několik dnů po naměření teplotního rekordu vypálil rychle postupující požár město do základů. Obyvatelé naštěstí stihli utéci. Starosta později řekl pro BBC: „Lidé prostě popadli své psy a kočky, vzali klíče, naskočili do aut a ujeli.“ Klíče od domů ovšem už nikdy potřebovat nebudou. Západní část severní Ameriky je nyní – podle letokruhů – nejsušší od roku 1580.

Mezi 12. a 15. červencem zasáhla severozápadní Německo a přilehlé oblasti v sousedních státech vlna mimořádně silného deště, která se tam v podstatě zastavila, nepostupovala dál, jak bývá obvyklé. Čtyři dny tudíž plnou silou pršelo na jednom místě. Důsledky jsou známé: rozvodnily se řeka Maas a její německé přítoky Ahr a Erft. V zaplavených oblastech došlo k velkým materiálním škodám, zahynulo nejméně 200 osob.

Jen půldruhého stupně, co na tom

Významný český přírodovědec Vojen Ložek na sklonku života rád říkával, že o půldruhého stupně tepleji než v Praze je – v dlouhodobém průměru – v Budapešti, kde mu život připadá „celkem snesitelný“. Ve svých více než devadesáti letech měl už jistě právo na libůstky a odmítání novinek (nehledě na to, že v řadě jiných věcí se nemýlil a jeho zásluhy jsou veliké).

Stejnou chybu v úvaze ale sdílejí i mnozí jiní, u nichž se dnes už tak snadno omluvit nedá. Představa oteplení o půldruhého či o dva stupně, o níž hovoří dlouhodobé klimatické prognózy, vypadá nevinně – to přece sneseme. To je omyl nadvakrát: zaprvé průměr nic neříká o krátkodobých extrémech – týden pětačtyřicetistupňových veder v Kanadě se nemusí příliš projevit v dlouhodobých průměrech, pro lidi je ale ničivý.

A zadruhé, průměrný globální posun o půldruhého stupně určitě nebude rozložen rovnoměrně. Server Politico nedávno přinesl působivou vizualizaci z dílny britské firmy Verisk Maplecroft, zaměřené na analýzu globálních rizik. K městu, které si vyberete na mapě, vám ukáže seznam jiných měst, kde byly před padesáti lety stejné průměrné teploty, jaké budou ve zvoleném městě v nejbližší budoucnosti. Například pro Athény tak dostanete Káhiru; pro Řím Agadir v jižním Maroku a Rijád v Saúdské Arábii; pro Londýn bulharskou Sofii a tureckou Ankaru. Zítřejší Praze podle tohoto modelu neodpovídá Budapešť, ale Varna, Sevastopol a Milán.

Rozladěný stroj

Zeměkoule je v podstatě vodní stroj poháněný Sluncem. Voda neustále obíhá: teče, vypařuje se, prší, mrzne, taje. Střídavě na sebe bere podobu vzdušné vlhkosti, oceánů či ledovců. Atmosférické jevy, tedy to, čemu říkáme počasí a podnebí, jsou jen vedlejším důsledkem toho, že tento stroj je stále v chodu.

Řada pozorování nasvědčuje tomu, že v důsledku nárůstu průměrné globální teploty se chod tohoto stroje zrychluje. Ne však celého, jen některých jeho součástí. Vodu v konvici můžete také ohřát rychleji nebo pomaleji, záleží na výkonu topné spirály; chladnout zpět na pokojovou teplotu však bude v obou případech stejně rychle.

A právě to se teď s planetárním strojem děje. Zrychluje, ne však celý. Rytmy, které pro něj byly po staletí typické (a často se v důsledku přirozených zpětných vazeb synchronizovaly), se rozlaďují. Atmosférické jevy, které dřív vždy následovaly postupně, se teď občas setkávají. Důsledkem je stále více „nového počasí“, extrémních jevů. Zůstanou sice i nadále výjimečnými, ale méně výjimečnými než dosud. Bude k nim docházet častěji a budou intenzivnější.

Takové jsou aspoň závěry první studie analyzující příčiny letošních záplav v Německu. Její autoři uvádějí i číselné odhady. Očekávaná intenzita přívalových dešťů je podle jejich výpočtů nyní o tři až devatenáct procent větší než před začátkem globální klimatické změny (tj. při průměrné planetární teplotě nižší o 1,2 °C než nyní). Pravděpodobnost tohoto jevu vzrostla 1,2krát až devětkrát. Nárůst průměrné teploty na dva stupně oproti preindustriálnímu období (který je v tuto chvíli už nevyhnutelný) dál zvýší pravděpodobnost extrémních jevů faktorem 1,2 až 1,4, v nejoptimističtějším scénáři tedy 1,2 × 1,2 = 1,44krát, v nejpesimističtějším 9 × 1,4 neboli téměř třináctkrát.

Zmíněná analýza je v souladu s dlouhodobými odhady Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu kvalitativně, ne však kvantitativně: extrémních jevů přibývá rychleji, než IPCC dosud očekával.

Rozptyl číselných odhadů je velký a odráží nejistotu, se kterou se věda potýká při zpracování klimatických jevů. Základní závěr se však zdá být nepochybný – postupující klimatická změna přináší stále více extrémního počasí. My v Česku jsme si toho letos příliš nepovšimli. Podle některých klimatologů jsme však ohroženi nadprůměrně, což se nejspíš projeví nejen na výkyvech počasí, ale také na charakteru krajiny, na tom, jak dobře se bude dařit pěstovaným plodinám, na biodiverzitě. A to vesměs k horšímu.

Donedávna si většina z nás myslela, že velké katastrofy způsobené počasím se bohatých zemí netýkají, že je chrání jednak geografická poloha, jednak schopnost rychle se s případnými škodami vypořádat. Rok 2021 by nás z toho měl vyvést. Přírodní síly nepřemůžeme technologiemi ani bohatstvím, i když jedno i druhé samozřejmě pomáhá: ztráty na životech jsou menší a ztráty na majetku tolik nebolí. Letošní rok, koneckonců i v souvislosti s pandemií, by však měl nám na Západě otevřít oči: celé lidstvo je na jedné lodi. Ta se houpe a teče do ní. A jinou nemáme.

Velký speciál Dějiny Ukrajiny a Dějiny Ruska od Petra Koubského právě v trafikách!

Na základě velkého zájmu jsme připravili nové vydání speciálů o dějinách Ukrajiny a Ruska od Petra Koubského. K dispozici je ve většině trafik po dobu tří týdnů do vyprodání. Za cenu 50 Kč získáte 56 stran hutného čtení, které neztrácí svou informační hodnotu.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Změna klimatu

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější