Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Věří tak, jak mu věří strana.“ Pacem in terris v normalizačním příběhu

Gustáv Husák v únoru 1985 na Pražském hradě přivítal delegaci účastníků III. celostátního sjezdu Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Zdraví se s biskupem banskobystrickým Jozefem Ferancem. Foto: ČTK
Gustáv Husák v únoru 1985 na Pražském hradě přivítal delegaci účastníků III. celostátního sjezdu Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Zdraví se s biskupem banskobystrickým Jozefem Ferancem. Foto: ČTK

Komentář Jaroslava Šebka: K opozičním silám normalizačního režimu patřila také církev. Komunisté po zániku Mírového hnutí katolického duchovenstva potřebovali novou kolaborující organizaci – proto vznikla Pacem in terris.

Ačkoliv se ve společnosti začala po protiokupační euforii konce srpna 1968 plíživě šířit atmosféra rezignace a přizpůsobení se, návrat do starých kolejí probíhal postupně. Normalizační garnitura se snažila ovládnout nejprve média a pak další zdroje oponentury ve společnosti, mezi intelektuály, ve vědě a kultuře. Husák podpořil i rozsáhlé čistky uvnitř státostrany, jež byly jen těžko srovnatelné s jinými státy na východ od železné opony.

K hlavním opozičním silám patřila zpočátku – vedle reformních komunistů osmašedesátého – také katolická církev. Díky reformnímu uvolnění dozorovacího tlaku za Dubčekovy éry mohlo přijít obrození církevních aktivit, které se do té doby omezovaly hlavně na konání bohoslužeb v kostelích. Do diecézí se po dlouhých internacích vrátili biskupové. V hodinách náboženské výchovy zase mnozí kněží dělali pro děti atraktivní program nebo třeba povolovali kytarový doprovod při mších. A tím vším rostl zájem o duchovní život. Zanikla také první kolaborující organizace – Mírové hnutí katolického duchovenstva, jež se konstituovalo na začátku 50. let. Analýzy Státní bezpečnosti následně považovaly její rozklad za jednu z největších chyb, kterých se reformní komunisté na poli církevní politiky dopustili.

Církevní spojenci režimu

Když husákovské vedení začalo upevňovat svou pozici, začali se však velmi ochotně znovu hlásit do služeb matadoři kněžské spolupráce s mocí. Komunistické vedení ale chtělo trochu jiný typ uskupení, kde by v čele nebyly známé tváře minulosti. Nejprve se uvažovalo o založení nové organizace v lednu 1971. Předsednictvo ÚV KSČ ovšem tehdy nechtělo dát pokyn k jejímu vzniku, protože souběžně probíhala jednání s Vatikánem. Poté, co skončila neúspěchem, se mohlo přikročit k jejímu vzniku. Pod bedlivým stranickým dohledem vzniklo na národní úrovni v českých zemích a na Slovensku 31. srpna 1971 Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, které si název vypůjčilo z poslední encykliky papeže Jana XXIII. z roku 1963. Federální orgány se utvořily v listopadu téhož roku.

Zájem o zapojení byl zpočátku

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Náboženství

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější