Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zanedbávání dětí je časovaná bomba, říká psycholog Ptáček. Ublížit můžete i tak, že jim vezmete lelkování

"Ze zanedbávaného dítěte může vyrůst i bezcitný psychopat." Radek Ptáček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Ze zanedbávaného dítěte může vyrůst i bezcitný psychopat.“ Radek Ptáček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

„Zanedbávání je nenápadná časovaná bomba. Týká se obrovského počtu dětí ve všech sociálních skupinách,“ říká psycholog Radek Ptáček. „Sexuální zneužití a fyzické týrání je závažné, ale je víc ´vidět´, budí pozornost a je méně časté. Z dlouhodobě zanedbávaných dětí rostou traumatizovaní dospělí. I psychopati.“ Odborníci hledají nové definice zanedbávání. Dětem ubližuje emoční chlad, nedostatek pozornosti a péče, stejně jako nadbytek. Hlavně jídla, aktivit i kontroly.

Když jsme se domlouvali, že se budeme bavit o zneužívání a zanedbávání dětí, říkal jste, že to téma je kriticky aktuální. Proč ta silná slova?

Ta se týkala především zanedbávání. Zanedbávání je totiž mimořádně zanedbané téma. Není vidět, nevěnujeme mu pozornost, přestože je to nejčastější forma nevhodného zacházení s dětmi. Sexuální zneužití, fyzické týrání je jistě závažné, ale je víc „vidět“, víc se o něm mluví, budí pozornost. Ale zanedbávaného dítěte si nemusí nikdo vůbec všimnout. Je to plíživý dlouhodobý problém.

Co všechno je „zanedbávání“?

Na tom dosud neexistuje společenská shoda. Tedy kromě fyzického zanedbávání, jako je podvýživa, špína nebo zanedbání povinné školní docházky či povinných návštěv lékaře – to je definované a řeší se, protože je „vidět“.

Ale těch forem je mnohem víc, jsou často velmi subtilní, ale jejich dopad na jedince může být drtivý a může se projevit až v dospělosti. Je to široké spektrum emočního zanedbávání, mohou to být situace spojené s rozvodem rodičů nebo duševní nemocí některého z nich, ale taky dlouhodobě nepřiměřená výživa. I mírné, ale dlouhodobé zanedbávání mívá většinou horší následky než jednorázové zneužití, týrání nebo nějaké prožité jednorázové trauma – tedy pokud se řeší. Skrytě znevýhodňované dítě nemusí získat vůbec žádnou pozornost, nebo jen negativní. Trestající. Traumatizujeme traumatizované děti, protože špatně pochopíme jejich projevy.

Jaké projevy?

Takové děti třeba ve škole hodně zlobí, mohou být agresivní, vzdorovité, ale není to porucha, je to projev „zraněného“ dítěte. Jediný možný terapeutický přístup je pozitivní přístup, jenže toho se takovému dítěti dostane jen zřídka. Spíš následují tresty nebo tvrdší režim.

Jakým zanedbáváním začneme?

Obrovský problém je výrazné emoční zanedbávání dítěte, emoční deprivace, která se může projevit až v dospělosti. Může to začít nevinně. Úzkostné dítě, které nemá dostatečnou emoční odezvu v rodině, jeho úzkosti jsou bagatelizovány. První maličká kapička. Pak přijde do školy, kde má přísnou učitelku. Spolužáci ho šikanují. Další kapičky… A v dospělosti se z toho můžou rozvinout

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější