Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zátopek poprvé: Světový film pro český trh

Scéna z filmového plakátu snímku Zátopek. Foto: KVIFF
Scéna z filmového plakátu snímku Zátopek. Foto: KVIFF

Zátopek patří nepochybně mezi tuzemské filmové události sezony. Srovnat ho lze s loňským V síti a předloňským Nabarveným ptáčetem v tom, kolik prostoru si nárokuje a jak je o něm uvažováno. Mediální reflexe se nese především v duchu otázky, zdali jde skutečně o světový film, zdali dokáže obstát v konkurenci velkých mainstreamových dramat historie. David Ondříček měl vždy ambice předkládat filmové události, konstruovat díla podle vypozorovaných trendů a dávat nám to krásné zadostiučinění, že „na to taky máme“. Jenže když přistoupíme na onu hru a budeme se ptát „Je Zátopek světový?“, dostaneme se do slepé uličky. Dílo, jež takovou otázku přijme jako svou ústřední, ji málokdy může zodpovědět kladně. (Upozornění: recenze může prozrazovat část děje.)

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

U sportovního filmu je třeba se vždy na začátku ptát: Jakou roli zde sport hraje? Sportovní výkon se ve většině případů stává pro hrdinu symbolem něčeho důležitého. Může to být překonání osobních překážek, ať už vysoké, nebo nízké sebedůvěry, nebo může jít o synekdochu nějakého vnějšího konfliktu, třeba když sledujeme utkání Sovětů a Američanů. U Zátopka je zajímavé, že když v životě protagonisty vše šlape, jak má, je sport takřka neviditelný. Běh sledujeme z neutrálních pozic často evokujících televizní kameru, neslyšíme zvlášť emocionálně návodnou hudbu, často dokonce ani nevidíme samotný finiš – první zlatý závod ve filmu opouštíme hned po jeho odstartování, protože v něm proběhlo vše hladce, a vracíme se, až když už má Emil na krku medaili.

Chybí tedy silnější extáze pohybu a viditelná radost z něj. Sport se stává přítomným a citelným zpravidla jen ve chvílích, kdy se v hrdinově životě objevuje konflikt. To najednou kamera zaujme subjektivnější a méně příjemnou pozici, začne hrát dramatická hudba, Emil je udýchanější.

Samozřejmě že mainstreamové drama není v tomto ohledu zcela důsledné, na to obětuje příliš krátkodobé efektivitě, přesto je zajímavé, že spíš než kontrast konfliktu a triumfu sledujeme kontrast konfliktu a normálnosti. Zátopek je představen jako prostší člověk, který je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Karlovarský filmový festival

Recenze

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější