Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Animace dává věcem symbolickou platnost, míní režisérka Michaela Pavlátová. I životu v Afghánistánu

Hlavní hrdinka snímku Helena zvolila sňatek s Afgháncem. Foto: Aerofilms
Hlavní hrdinka snímku Helena zvolila sňatek s Afgháncem. Foto: Aerofilms

Evropskou premiéru zažil v Karlových Varech celovečerní animovaný film Moje slunce Mad. Natočila jej přední česká animátorka Michaela Pavlátová na motivy románu Frišta naší kolegyně Petry Procházkové. Události posledních týdnů nastavují filmu podivné zrcadlo. Zatímco filmový příběh se odehrává v době před dvaceti lety, kdy Američané úspěšně vytlačili ze země Tálibán, premiéru má v době, kdy se Tálibán k moci vrací.

Film vznikl v koprodukci s Francií a Slovenskem a nebýt několika českých vět a krátkého záběru na pražské střechy, řekli byste si, že to je zkrátka dobře udělaný snímek zahraniční provenience. Divákům se před projekcí představil výrobní štáb, který rozsvítila i přítomnost Petřiných tří dětí v tradičních oděvech. Nebylo také možné nevšimnout si podoby Petřina muže Paikara s vizáží hlavního hrdiny Nazira. Nejde však o čistou autobiografii, Petra Procházková svůj příběh poskládala ze střípků osudů více lidí, které za svůj pobyt v Afghánistánu potkala.

Film Moje slunce Mad zaznamenal velký úspěch, když získal hlavní cenu poroty na nejprestižnějším festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy. V českých kinech má mít premiéru 21. října. Deník N hovoří s autorkou předlohy Petrou Procházkovou a režisérkou a výtvarnicí Michaelou Pavlátovou.

Petro, jaké máš pocity z toho, jak je váš film teď nově aktuální?

Petra Procházková (P. P.): Nejsme za to rádi, to je jasné. Na druhou stranu si alespoň říkám, že když už tomu tak je, bude film takovým vhledem do afghánské mentality. Když vidíte ve zprávách fotky Afghánců visících z evakuačních letadel, řeknete si, co je to tam za divochy. Naopak s některými filmovými postavami se může, myslím, identifikovat i Evropan. Uvědomí si, že tam jsou lidé jako my. Jde o náš malý příspěvek k tomu, jak se můžeme na Afghánistán také dívat.

Před projekcí jsi řekla, že díky filmu můžeme lépe pochopit, co se tam děje. Jak nám může v tom chápání pomoci? Poznáme lépe mentalitu Afghánců?

P. P.: Ano. Film je reflexí doby, kdy jsem psala svou knihu, tedy bezprostředně po pádu tálibů v roce 2001. Ono se to do té doby tak trochu vrací. Hodně lidí se mě na besedách ptá, jak je možné, že se Afghánci

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Karlovarský filmový festival

Návrat Tálibánu

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější