Modelový příklad příchodu i odchodu ze služeb státu
Se státní správou se Martin Tajtl potkával už na škole, poté v ní skoro deset let pracoval. Na různých pozicích prošel Českou obchodní inspekci, ministerstvem vnitra i finanční správou. Jeho příběh je možná až učebnicový, v lecčem unikátní, přesto ale dobře vystihuje, proč mladí lidé do státní správy míří, jaký typ lidí v ní dokáže vytrvat i proč z ní mnozí odchází. Což je i Tajtlův případ.
„Dnes jsem ukončil své více než osmileté působení ve státní správě. Mnohé se podařilo, více toho neprošlo. Nelituji ani minuty, kterou jsem věnoval snaze posunout český eGovernment, ale asi mi už došla naděje,“ oznámil na konci letošního dubna na svém Twitteru Martin Tajtl, do té doby vedoucí oddělení architektury úřadu na finanční správě. Za tenhle možná nenápadný tweet dostal přes tři stovky lajků a nadto ještě několik podpůrných zpráv s tím, aby prý na veřejnou správu nezanevřel.
Jeho jméno běžný občan asi jen těžko někdy zachytil, ve státní správě sice nepůsobil na viditelných místech, přesto spolupracoval na projektech, které dnes a denně ovlivňují životy milionů lidí. Jen namátkou – kromě Portálu MOJE daně či vývoje Portálu občana se podílel i na interních IT projektech státu.
Ačkoli svůj odchozí tweet po osmi letech práce pro český stát končil slovy, že už mu došla naděje, později na sociální síti doplnil, že pro něj už je sice pozdě, pro státní aparát to ale platit nemusí: „Pokud jde o stát, cest existuje řada, ale všechny budou bolet a stát mnohé jejich místa. Nic není tak prosté, abych to zvládl shrnout na Twitter.“
Když pro stát začínal pracovat, velké iluze o prostředí, do kterého přichází, neměl. „Vycházel jsem z předpokladu, že státní správa si není
