Mullové zdědili vetchou ekonomiku, kádři jim utíkají a 14 milionů Afghánců kráčí vstříc hladu
Zhruba polovina obyvatel Afghánistánu může jíst a nemrznout jen díky svým příbuzným. Ti pracují v zahraničí a pravidelně domů posílají apanáž. Teď to nejde. „K hladovění a katastrofě kráčí“ čtrnáct milionů lidí, bije na poplach Světový potravinový program OSN.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Po deseti dnech se v Kábulu otevřely banky. Tisíce lidí zajásaly a běžely si pro peníze, které jim posílají jejich blízcí žijící především v západní Evropě a USA. Ve frontách se zájemci strkali a prali. Tálibové pořádek udržovali s pomocí klacků a bičíků, které se občanům po zádech roztančily vždy, když se fronta začala příliš vlnit.
Majitelé bankovních účtů ale utrpěli zklamání. Banky ani bankomaty nebyly na takový nápor připraveny a větší sumy nevydávaly. Uzavřeny byly i všechny směnárny soustředěné na zvláštním „směnárenském bazaru“ Saraí Šachzóda.
Přitom ceny hlavně ve velkých afghánských městech raketově rostou, hlavně potravin a pohonných hmot. V Kábulu zdražilo jídlo za poslední týden o 35 procent. Lidé často skupují trvanlivé potraviny, olej, cukr a mouku.
Největší boom zaznamenaly kábulské bleší trhy. Věci tam prodávají příbuzní těch, kteří uprchli a zanechali za sebou prakticky vše, co za celý život nahromadili. Řadu domů a bytů si ale po odchodu jejich majitelů vzali na mušku zloději, přestože Tálibán trestá rabování dokonce i
