Nové album archivního střihu. John Mayer se vydal do bezstarostných 80. let
Americký hitmaker chce albem Sob Rock navodit pocit lehkomyslných dob. Útěk od reality provedl s obvyklou muzikantskou precizností, píše v recenzi Tomáš Polívka.
Zpěvák, kytarista a písničkář John Mayer má za sebou dvacet let kariéry od úspěšného debutu Room For Squares (2001). Stal se za ony dvě dekády dokonalou ukázkou eklekticismu dnešního popu. Postupně i paralelně se nechal ovlivňovat blues rockem 60. let, kalifornským popem a folk rockem 70. let, jam rockem, soulem či country. Na titulu Sob Rock se ponořil do uhlazené syntezátorové estetiky „osmdesátek“. „Vždycky jsem toužil ušít nové album z archivního sukna. Předstíral jsem, že jsem někdo, kdo pořídil nahrávku někdy v roce 1988, pak ji odložil do archivu a nyní ji znovu objevil,“ popsal koncepci desky.
„Ten zvuk je, jako když se zachumláte do teplé deky, připomíná mi bezpečnější časy,“ vysvětlil Mayer důvod svého hudebního útěku do minulosti. Retrospektivu dotáhl nejen po zvukové stránce, místy evokující nahrávky Phila Collinse, Steva Winwooda či Bruce Springsteena z osmé dekády, ale třeba i fotografií v pastelových barvách a grafikou obalu alba. Včetně úsměvné nálepky „nice price“. V duchu reklamního výtvarného stylu 80. let se nesla celá propagační kampaň alba.
Nečekejme tedy žádnou reflexi pandemie či politicky a sociálně rozpolcené současnosti, jen relaxovaný, příjemně zidealizovaný písničkový svět. Ostatně část desky vznikla
