Třicet let ukrajinské samostatnosti se zkráceným mečem
Ukrajina se třicet let od vyhlášení nezávislosti v srpnu 1991 nachází ve složité situaci. Formálně samostatný stát se od přelomu let 2013 a 2014 proměnil v jeden z neuralgických bodů světové politiky – snaha o podepsání asociační dohody s EU položila jednoznačně na stůl otázku geopolitického směřování země. Pozornost naší i světové veřejnosti však bohužel někdy až příliš upoutávají boje v Donbasu a ze zorného pole mizí nebo se do něj vůbec nedostanou záležitosti v konečném důsledku zásadnější.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ukrajina je objektem geopolitického soupeření. Mohla ale být subjektem. V devadesátých letech totiž teoreticky směřovala do klubu jaderných velmocí. Zatímco v Československu i v dalších někdejších sovětských satelitech vyvolal rozpad Sovětského svazu radost a úlevu, západní státníky začaly trápit nové noční můry. Namísto jedné jaderné mocnosti mohly reálně vzniknout najednou rovnou čtyři – kromě Ruska též Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán.
V případě taktických bomb pak hrozilo jejich použití v následných válkách v postsovětském prostoru nebo jejich transfer do rukou teroristů. Západ tudíž jednoznačně preferoval zachování Ruska jako jediné jaderné mocnosti – nicméně rovněž jeho demokratizaci a převedení ekonomiky na tržní model.
Na ukrajinském území byly v době rozpadu SSSR dislokovány nejen značné zásoby jaderné munice, ale též
