Zeman kvůli Afghánistánu vyzývá k reformě NATO. Jeho návrhy by alianci reálně oslabily
Analýza: Byl to Miloš Zeman, kdo jako premiér podpisem v roce 1999 stvrdil vstup Česka do NATO. Po stažení mezinárodních sil z Afghánistánu se tentýž politik, nyní v roli prezidenta, stal hlasitým kritikem téže aliance, která podle něj selhala. Zeman tak přestřihl svou možná poslední vazbu na Západ, jejíž zdání ještě udržoval.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Prakticky veškeré kritické hlasy, které se v souvislosti s odchodem západních sil z Afghánistánu objevily na „alternativních“ webech, měly jedno společné: sdělily kromě značně pochybných úvah i několik pravdivých či rozumně znějících tezí. Pomáhalo to budit zdání odbornosti.
V neděli se v rozhovoru s Bleskem (celé znění zde) touto cestou vydal i prezident Zeman.
Deník N analyzoval signály, které prezident ve vyjádřeních pro Blesk – a ještě předtím rozhovorem pro výrazně méně sledované, ale jeho oblíbené Parlamentní listy – vyslal. Zeman v tomto případě prvním interview mediálně zvýšil zájem o to druhé, a tedy i jeho dosah.
Blednoucí prozápadní tvář
V prezidentových výrocích zaznívají body, na nichž by se Zeman mohl s prozápadně uvažující částí společnosti shodnout: řekl například, že primární příčinou zmatků na kábulském letišti (které je, či spíše bylo pro zoufalé Afghánce prchající před Tálibánem poslední cestou ke svobodě) jsou rozhodnutí amerických prezidentů Donalda Trumpa a Joea Bidena.
Prohlásil také, že na civilizované země nyní mohou dopadnout teroristické útoky organizované z území Afghánistánu, že protipovstalecké operace mohou trvat dlouho (uvedl příklad, že „s malajsijskými komunisty se bojovalo 20 let a nakonec tento boj skončil úspěchem a Malajsie dnes je normální zemí“) nebo že tajné služby „vůbec neočekávaly, že Tálibán projde Afghánistánem jako nůž máslem“.
A konečně – a to je věta, na kterou jeho stoupenci, kritizující i přijetí tlumočníků, budou nejspíše zkoušet zapomenout: „Toto nejsou ilegální migranti. Toto jsou lidé, ke kterým máme závazek. Úplně stejný závazek, jaký máme k příslušníkům české armády (…) Případné prověření je možné provést na našem území, kde těmto lidem
