Večer si před dům vytáhnou židli a klábosí se sousedy: španělská tradice cílí na seznam UNESCO
„Jsem šťastný, že jsem vyrůstal v Andalusii,“ říká Óscar. Lidé jsou skvělí, jídlo skvělé, krajina krásná. Jenže pak člověk dospěje a nemůže si najít práci.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Andalusie je jediný evropský region, jehož pobřeží omývají vody Středozemního moře i Atlantského oceánu. Setkávají se v Gibraltarském průlivu, přes který je to tak blízko do Maroka, že v letních měsících do Andalusie dosáhne horký saharský vítr.
„V létě je neskutečně teplo, běžně takových 40 stupňů,“ líčí čerstvý čtyřicátník Óscar, který se narodil a vyrostl v malé vesnici nedaleko andaluského města Huelva.
„K tomu ten saharský vítr… Když během oběda omylem otevřeš dveře, už ten horký vzduch nevyvětráš,“ dodává. Každému tyká. V Andalusii se vyká jen starým lidem.
Během dne tak Andalusie spí a probírá se až navečer. Dodnes převážně zemědělská oblast bez nadbytku pracovních možností vždy patřila k nejchudším španělským regionům. Večerní zábavou proto byly charlas al fresco neboli