Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč český stát přešlapuje na místě a co se s tím dá dělat

O strategie Česko, alespoň co do počtu, nouzi nemá. Ilustrace: Petr Polák
O strategie Česko, alespoň co do počtu, nouzi nemá. Ilustrace: Petr Polák

Směřování České republiky se podřizuje čtyřletému volebnímu období a dlouhodobé vize chybí – a pokud už nějaké existují, naplňovat se je příliš nedaří, od důchodové reformy po digitalizaci státu. Desítky až stovky propracovaných strategií končí v šuplíku, případně se plní jen formálně. K tomu, aby stát ustál současné i budoucí výzvy, potřebuje ale jasný plán i politické zadaní, které konstantně postrádá. Česko zkrátka neví, co chce.

Když Česko v březnu loňského roku oznamovalo první tři nakažené koronavirem, jen málokdo tušil, jak dlouhou cestu s epidemií covidu-19 máme před sebou. A přestože na počáteční překvapení měla kvůli naprosto bezprecedentní situaci do jisté míry nárok i sama vláda, neznamená to, že by neměla nástroje, pomocí nichž mohla i přes prvotní šok začít se situací ihned pracovat.

Jenže tak se v Česku minimálně na počátku nedělo. Místo toho se občané, když premiér otálel s aktivací Ústředního krizového štábu, dozvěděli, že přece „vláda rovná se krizový štáb“.

Jde přitom o jeden z několika orgánů, které má vedení země pro krizové situace k dispozici. A když už předseda vlády po dlouhém přemlouvání přece jen o jeho zřízení rozhodl, do jeho čela nenastoupil ministr vnitra, jak ukládala platná procedura, ale epidemiolog Roman Prymula coby náměstek ministra zdravotnictví.

S Ústředním krizovým štábem jako základním pracovním orgánem současně počítá krizový zákon. Má proto nejen pravidelná cvičení a pohotovosti, ale i průběžně modernizované zázemí, testované a zabezpečené spojení se všemi potřebnými úřady a v neposlední řadě robustní síť expertů na zvládání krizových situací. Zkrátka vše připraveno k použití, včetně Ústřední epidemiologické komise, kterou ale ministr zdravotnictví prakticky nesvolával.

Zmíněný krizový štáb nebo právě epidemiologická komise přitom patří mezi nástroje, které má Česko pro krizové řízení přichystané. Nadto má stát k dispozici také pandemický plán, který pracoval s až nápadně podobnou situací. První verze zpracovaná v roce 2001 předpokládala, že se z Číny začne šířit virus, nákaza přeroste v pandemii a onemocní zhruba třetina obyvatel. Počet mrtvých se podle scénáře vyšplhá až na několik desítek tisíc lidí.

Jak to funguje, když se vláda zavedených postupů drží a svůj aparát pracovat nechá, se naopak ukázalo během letošního června, kdy několik obcí na jižní Moravě zasáhlo ničivé tornádo a část z nich doslova srovnalo se zemí. Prvotní reakce státu byla nejen rychlá, ale i účelná. Ano, nesrovnalosti se sice objevily, zejména ohledně odečítání veřejných darů od pomoci státu, ale základní pomoc zafungovala tak, jak měla.

Bezprostřední reakce na nenadálou událost se povedla. Cynik samozřejmě může pochybovat, nakolik šlo o profesionální reakci záchranných složek, a nakolik o ideální příležitost získat politické body, a rychlosti tak pomohlo předvolební období a potenciál pro instagramové lajky.

Zásadní otázkou je, zda jde o

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Sněmovní volby 2021

Speciál o státní správě

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější