Byl bych nerad, kdybychom opakovali českou cestu extrémů, říká šéf slovenské finanční správy Žežulka
Do roku 2015 působil zkušený státní úředník Jiří Žežulka na Generálním finančním ředitelství v Praze. Po nástupu Andreje Babiše na ministerstvo financí o něj ale resort podle jeho slov ztratil zájem. Dnes šéfuje finanční správě na Slovensku, kam si letitou zkušenost s českou státní správou odnesl. Jak dnes hodnotí Babiše v roli šéfa státní kasy? A v čem se liší české prostředí od toho na Slovensku?
Loni jste z jedenácti uchazečů získal nejvyšší hodnocení a stal se šéfem Finanční správy na Slovensku. Bylo výběrové řízení v něčem jiné, nebo se podobalo českému prostředí?
Kdybych to měl srovnat s českou finanční správou, výběrové řízení na pozici prezidenta té slovenské bylo daleko komplexnější a navíc veřejné, protože se přenášelo živě. Pro mě to byla neuvěřitelná zkušenost. Tuším, že v komisi bylo asi dvanáct členů včetně dvou poslanců, a musím říct, že mě překvapilo, jak profesionálně byli kolegové připraveni.
Překvapilo vás to kvůli tomu, že jste na to z české státní správy nebyl zvyklý?
V české státní správě se, alespoň tedy za mě, veřejná výběrová řízení nedělala. V Česku nikdy nebylo zvykem, že by se výběrové řízení například na pozici ředitele finančního úřadu přenášelo online.
Bylo to novum i na Slovensku, nebo je to o něco běžnější?
V tomto bylo mé výběrové řízení unikátní. Jestli jsem to ale správně pochopil, později se výběrová řízení dělala podobným stylem i na obsazování ostatních vyšších pozic státní správy. Skutečně se to děje za účasti široké veřejnosti – ve výběrových komisích byli i zástupci Transparency International a Zastavme korupci. Některá byla streamovaná i na internetu. Je to velký počin nové vlády.
Modelový příklad příchodu i odchodu ze služeb státu
Proč jste se hlásil právě na Slovensko?
Těžko se to popisuje, ale pořád jsem měl potřebu pomáhat státu, v Čechách taková možnost ale úplně nebyla. Slovensko pro mě znamenalo zajímavou příležitost.
Zmínil jste potřebu pomáhat státu. Stojí za ní určitá nátura?
Nebo úchylka?
To nám řekněte vy.
Vždycky mě bavilo stát na straně těch správných, ať to bylo v soukromém, nebo státním sektoru. Aby se daně vybíraly férově, aby byl probíhající spor férový z obou stran.
Může být problematické stát dnes na „správné straně“, jak jste říkal, když jde člověk pracovat do české státní správy?
Myslím, že na úrovních řadových referentů ne, protože tam možná ani nevnímáte, co se kolem vás děje, respektive nemáte potřebu to vnímat. Když budete pracovat jako lokální ředitel daňového úřadu někde na severu Čech, asi vás tolik nezajímá, co se děje v Praze.
Samozřejmě, trošičku jiná věc je Generální finanční ředitelství, kde se s přímým vlivem ministerstva setkáte. A tam se může stát, že se dostanete do stavu, kdy děláte něco, s čím úplně nesouhlasíte.
Pojďme se ještě vrátit k důvodům, za kterých jste se dostal na Slovensko, respektive odešel z Česka. Řekl jste, že možnost pomáhat tady úplně nebyla. Můžete to rozvést?
Souvisí to s mým koncem na finanční správě. Historicky jsem měl na starost boj s daňovými úniky, například i tým Kobra. Po mém příchodu z pozice zastupujícího generálního ředitele začalo být postupně zřejmé, že
