Východoněmecké prase málem nepřežilo pád komunismu, teď se snaží obnovit svoji zašlou slávu
Německý deník Pavla Poláka: Ostalgie bývala balzámem na bolavou východoněmeckou duši, která se těžko sžívala s novými pořádky sjednoceného Německa. Nenaplněná očekávání tížila, vysoká nezaměstnanost trápila a rychlá demontáž známého světa bez nových jistot naháněla strach. Transformační léta s sebou přinesla mnoho poražených. A vlastně se není čemu divit, že se právě oni potom zachumlávali do hřejivých vzpomínek na minulost, kterou si malovali v krásných barvách, aby to vzpomínání bylo příjemné. Na východoněmecké prase si tehdy ale vzpomněl málokdo. Až teprve nedávno.
V centru Berlína, přímo na muzejním ostrově, stával Palác republiky, ve kterém sídlili východoněmečtí komunisté. Kromě nich ukrývala tato stavba s vysokým obsahem azbestu také divadlo, filharmonii, poštu a restauraci. Byl to dům, kterým se NDR chtěla chlubit. Tehdejší generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa neboli východoněmeckých komunistů Erich Honecker tam býval rád. Když v tomto Paláci hodoval, často se na bronzových podnosech servírovalo východoněmecké prase známé jako Leicoma.
Asi bych si Honeckerova jídelníčku tolik nevšímal, kdyby se tento vepř (myslím tím tedy Leicomu)
