Berlínská zeď, zoufalé nálety a severní pól. O jednom snu, v němž se měla Země navždy točit podle bolševické osy
Letošní srpen přináší hned dvě kulatá výročí související s Berlínem a sovětskou mocí. Jednak to v noci z 12. na 13. bude šedesát let od zahájení stavby Berlínské zdi, symbolu světa rozděleného na demokratický Západ a komunistický Východ. Ale též uběhlo osmdesát let od prvních sovětských náletů na tehdy nacistickou metropoli, výrazu zoufalé snahy Stalinova impéria vypořádat se s nečekaným a drtivým úderem německých vojsk, do té doby považovaných za spřátelená.
Obě výročí však pozoruhodně spojuje či alespoň zrcadlí jedno skoro zapomenuté dobytí severního pólu. Nikoliv Čechem Karlem Němcem, nýbrž sovětským Rusem Michailem Vodopjanovem.
Polární zeměpisné perličky Češi dobře znají díky hře Divadla Járy Cimrmana. „Jdu na sever… a už jdu na jih!“ demonstruje nadšeně přítomným souputníkům pomocný učitel Václav Poustka, kráčející v jedné přímce přes severní točnu.
Michail Vasiljevič Vodopjanov byl úspěšným polárním letcem. V roce 1934 se podílel na záchraně posádky parníku Čeljuskin, který zůstal uvězněn a pak rozdrcen v ledu při pokusu proplout Severní mořskou cestou z Murmansku do Vladivostoku. Obdržel za to titul Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád. V roce 1937 dokonce jako první člověk, společně s Michailem Babuškinem, přistál letadlem na severním pólu (v jeho blízkosti). Sám tak určitě na vlastní kůži zažil geografickou pozoruhodnost: Letím na sever… a už letím na jih! Inspirovala ho přímo ke geopolitickým úvahám.
Prvního ledna 1938 otiskl ústřední sovětský deník Pravda jeho článek „Novoroční sen“, kde navrhl výpravu k jižní točně. Směrem na jih až k Antarktidě měl vyrazit ledoborec Josif Stalin, který se tehdy dokončoval – na svou první plavbu se vydal v létě 1938. Ve Vodopjanovově snu měl ovšem
