Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Český nový cirkus už je dospělý. Naši artisté se vyrovnají těm světovým, tvrdí ředitel právě začínajícího festivalu Letní Letná

Jiří Turek. Foto: František Ortmann
Jiří Turek. Foto: František Ortmann

Každý srpen se Jiří Turek odstěhuje do maringotky na pražské Letné, odkud řídí chod největšího českého novocirkusového festivalu. Letní Letná se letos koná po osmnácté a za svou historii uvedla téměř dva tisíce představení, která všechny osobně vybíral. Právě nový cirkus, pohybové divadlo, pantomima a maringotky jsou celoživotní vášní někdejšího profesionálního mima Jiřího Turka – muže, který stál u začátků českého nového cirkusu.

Jak jste se dostal k novému cirkusu?

Začínal jsem s moderním tancem, pak jsem dělal step a ve vedlejších dveřích probíhaly kurzy pantomimy. Jednou jsem se tam nějak nachomýtl a zjistil jsem, že mě baví mnohem víc, tak jsem pantomimu začal dělat profesionálně. Zpočátku jsem měl pocit, že jsou to jen klauni s bílými tvářemi, kteří tahají za lano a předvádí scénky ve stylu Marcela Marceaua. Pak jsem byl koncem 90. let na mimickém festivalu Mimos ve Francii, kde sice vystupoval i Marceau, ale zároveň tam byly i další divadelní disciplíny. Tímto směrem jsme se pak vydali také. Na festivalu v Kolíně i v Branickém divadle jsme tomu začátkem devadesátých let ještě říkali pohybové, mimické nebo neverbální divadlo, ale některé produkce už vlastně byly nový cirkus.

Marcel Marceau je považován za zakladatele moderní pantomimy. Začínal s ní během druhé světové války, kdy prý tímto způsobem bavil židovské děti, které zachraňoval před nacistickými transporty. Setkal jste se s ním někdy osobně?

Ano, měl v roce 2003 představení v pražském v Paláci kultury, kde jsem měl možnost ho pozdravit. Organizoval to Martin Sochor, který u něj nějakou dobu studoval, a byl u toho tehdy ještě Boris Hybner. Marceau byl v Česku už v roce 1968, vystupoval tu s Ladislavem Fialkou (zakladatel školy československé pantomimy, pozn. red.) a účastnil se slavnostního odhalení busty Jeana Gaspara Debureaua (slavný mim, o jehož životě napsal František Kožík román Největší z Pierotů, pozn. red.) v jeho rodišti v Kolíně. O rok později tam měli s Fialkou dělat festival, ale to už tu pochopitelně nic takového probíhat nesmělo…

Vy jste na tuto tradici navázal v 90. letech s festivalem Kašparův kolínský memoriál. Jak tento nápad vznikl?

Po revoluci přišel Joska Skalník (grafik, autor českého státního znaku a někdejší poradce Václava Havla, pozn. red.) s myšlenkou, že by bylo fajn takový festival udělat, a kolínská radnice tomu byla nakloněna. Původně si myslel, že by ho pořádali Bolek Polívka, Ctibor Turba a Boris Hybner. Ti souhlasili s tím, že by festivalu dali záštitu, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější