Ještě nedávno Korejci psy hlavně jedli, teď si je pořizují místo dětí
Jihokorejský deník Markéty Balkové: „Nemohla jsem s sebou vzít Dannyho, tak strávil víkend v hotelu. Teď lituju, že jsem vůbec jela. Je totálně traumatizovaný,“ stěžuje si moje kamarádka původem z Hongkongu a nyní žijící v Soulu ve svém příspěvku na Facebooku. A dodává, že Danny se nesnáší s jinými psy, a proto vyžaduje péči „one-on-one“, kterou přes ujištění psího hotelu nedostal.
O pár měsíců později zveřejní tatáž kamarádka snímky z Dannyho narozeninové oslavy. Nechybí dortík, barevné papírové čepičky i několik šlechtěných psích kamarádů. Danny se snad, díkybohu, z traumatu vzpamatoval.
Mojí první reakcí je úžas nad výjimečným poutem mezi pejskem a jeho paničkou, jež je mimochodem vdaná, ale bezdětná třicátnice. Jenže zanedlouho poté v obchodě narazím na roztomilé dětské oblečky, které by ale malému dítěti moc nepadly: mají totiž otvory ne pro dvě, ale hned pro čtyři nožičky. Nebo při hledání jednorázových plenek na Coupangu, což je korejská verze Amazonu, vyskočí jako první nalezené odkazy na plenky pro pejsky. Jen v okolí našeho domu pak denně míjím hned několik soukromých klinik pro domácí mazlíčky.
Při delším zkoumání zjišťuji, že oslavou narozenin to jen začíná. Speciální
