Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Jak Vojtěch předhonil Babiše, železnice se zase stala „hrdinkou“ černé kroniky a Šlachta k nám přišel na návštěvu

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Z dnešních článků optimismus zrovna nesrší, ale v několika z nich se přesto světlejších pár řádků najde. Zprávami radostnými a bohužel i tragickými vás dnes provede Petra Procházková.

To jsou nám věci. Kejval se prý vymlouvá. Nebyl by to zdaleka takový problém, kdyby Jiří Kejval nebyl předsedou Českého olympijského výboru, který má na triku několik zmařených sportovních nadějí a hodně naštvaných fanoušků, trenérů i sportovců a jejich rodičů i partnerů. Pana Kejvala teď musí hodně mrzet, že nedohlédl o trochu více na covidovou disciplínu na palubě letadla, které přepravovalo české sportovce na olympiádu do Tokia. V rozhovoru Zdislavy PokornéDavida Janeczeka s šéfem Národní sportovní agentury Filipem Neusserem tento poslední jmenovaný tedy pana Kejvala vůbec nešetří. Zkrátka, přinejmenším v Japonsku, kde si hodně potrpí na dodržování pravidel, máme – prý také kvůli němu – z ostudy kabát. „Přijeli jsme tam jako banda nezodpovědných lidí,“ konstatuje Neusser a lituje, že si dnes každý dělá selfie i v těch nejméně vhodných situacích. Třeba když si na palubě letadla sundá roušku a shlukuje se kolem pacienta nula.

V rozhovoru se ale nemluví jen o covidu-19, ale také o penězích. Co by byl sport bez nich.

Čeští olympionici před odletem do Tokia. Foto: ČTK

Jedna zpráva smutnější než druhá. Tato je asi dnes vůbec nejhorší: přes 50 zraněných a k tomu tři mrtví. Železnice zase jednou nedostála své pověsti skoro nejbezpečnějšího dopravního prostředku a mé kolegy na mnoho hodin zaměstnala hledáním příčin, důvodů, následků i souvislostí, které nehodu na Domažlicku doprovázejí. Profese strojvedoucích se hned jeví jako riziková. Zvláště když se spolu s Michalem Tomešem podíváme o rok zpátky na rovněž tragickou nehodu u krušnohorské obce Pernink. Zdá se, že nejčastěji je na vině lidský faktor. Člověk je holt, na rozdíl od techniky, plný emocí, strachů, únavy či naopak radostných rozrušení a v takovém stavu může přehlédnout i návěstidlo, které je zrovna v poloze „stůj“. To se nejspíš stalo, a už to nejde odestát. Lze ale zkusit zmírnit riziko dalších podobných nehod. Jak? Problémem je čas a peníze, píše se v článku Českou železnici postihla další tragická nehoda. Do roka a do dne se nové zabezpečení nepostaví.

Do smíchu není ani Turkům. V zemi zase hoří a navíc se nemohou turečtí politici dohodnout, zda není trapné někoho prosit o pomoc. Hrdost je přece jen jedna a lidí naopak někdy až moc. Irena Menšíková konstatuje v článku V Turecku zuří požáry i spory, zda žádat o pomoc a zda to není nežádoucí vměšování, že vláda ztratila krok s ohněm, a to je prostě průšvih. Lidé proto kašlou na hrdost politiků a přes sociální sítě volají do světa: Pomozte Turecku!

Tak o této zprávě nedokážu říct, ani zda je smutná, ani zda je veselá. Nejspíš jak pro koho. A teď nemám zdaleka na mysli jen čtenáře. Po přečtení článku Jana Tvrdoně Nejdůvěryhodnějším politikem je Vojtěch. Babišovi nevěří dvě třetiny lidí by se mohl náš pan premiér zamyslet i nad svou kádrovou taktikou. Zda učedník nemůže někdy přerůst učitele a způsobit mu časem špatné spaní. Ona pro Andreje Babiše není asi žádná skvělá novinka ani to, že na druhém místě skončil pan Rychetský, přísný strážce ústavy a práva. Svého předsedu ale předhonila i hvězda českých médií a stálice televizní obrazovky ministr Havlíček či nejvýše postavená pokladnice a účetní v zemi ministryně Schillerová. Předsedové stran zkoumáni nebyli, a tak pánové Okamura i Filip zůstali případného zklamání ušetřeni. Nebo naopak.

Babišův příběh je příběhem české demokracie a českého kapitalismu se všemi jejich úspěchy i prohrami. Foto: ČTK

A ještě jedna novinka z našeho politického jeviště. I v Rusku známý český politik a bavič, starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný, z ODS neodejde! Prý si to rozmyslel. Do jeho duše pronikly Barbora JanákováZdislava Pokorná a zjistily, že Novotný v ODS zůstane, začal pro ni i pracovat. Co přesně bude dělat, není úplně jasné, ale pro jeho obdivovatele a obdivovatelky je důležité, že o něj snad nepřijdou. V atmosféře nudných šedivých sak a neustálého mudrování je občas excentrický politický exhibicionista vítaným osvěžením.

Pavel Novotný při projevu na kongresu ODS. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Sportu letošní léto přeje hlavně díky olympiádě v Tokiu. Ale nesmrtelný fotbal si zase vysloužil pozornost Davida Janeczka. Bohužel nikoliv kvůli skvělému výkonu našich borců, ale trapným rasistickým skřekům, jež ze svých hrdel loudí čeští fanoušci. Mluvčí Sparty Ondřej Kasík v rozhovoru Jak dostat rasisty z tribuny Sparty? poskytnutém našemu listu vysvětluje, jaký je postoj klubu a hráčů a jak těžké to někdy s fanoušky je. A také, že princip kolektivní viny ani v tomto případě nemá opodstatnění. Trestat celou tribunu, když na černošské hráče reaguje pohrdáním a urážkami pár tupců, zkrátka není cestou. Tou je identifikovat tupce a namísto na fotbal je poslat třeba na samosběr jahod. Plantáže jsou na léčbu rasismu to nejlepší.

Jan Moláček pokračuje v brouzdání mezi uchazeči o křesla v našem parlamentu. Zatím jim nabízí „jen“ křeslo v našem Studiu N. Tentokrát do něj usedl Robert Šlachta a vysvětlil, jak se bude jeho Přísaha chovat, když se dostane do Sněmovny.

 

Tištěnému vydání dominují tragická nehoda u Domažlic a let našich olympioniků do Tokia i polemika ohledně viny pana Kejvala.

Kromě toho si ale zítra při kávě můžete přečíst i další články našich autorů:

–⁠ Lidé bez nároku na dotace po tornádu
–⁠ Turecký boj s ohněm i hrdostí
–⁠ Čínští vývojáři her se bojí vlády
–⁠ Superstar Kris Wu čelí obvinění ze znásilnění
–⁠ Komentář: Co už změnila a co ještě změní pandemie
–⁠ Lidé se neumějí chovat v krizích. Před tornády nevarujeme, říká šéf ČHMÚ

Na východ od Zlína se rovněž dějí věci:

Kocour Vasja v ruském Jakutsku zahnal medvěda a zachránil tak své páníčky před střetem se šelmou. I když ho majitel z bezpečné vzdálenosti nabádal, aby se „uklidnil“ a „nechal toho“, kocour vytrvá a vítězství si vystojí. Medvěd, ač z mnohem vyšší váhové kategorie, to vzdal.

Zatímco se Raman Pratasjevič, ano ten, co kvůli němu Lukašenko nechal přistát letadlo v Minsku, zajal ho a lidé s jeho jménem na hrudi žádali svobodu pro všechny politické vězně, stal hrdinou běloruské státní televize, jiným je toto privilegium odepřeno. Pratasjevič totiž říká to, co od něj Alexandr Lukašenko chce slyšet – obviňuje ze všech možných hříchů své bývalé přátele z opozice, rozvíjí konspirativní teorie a chválí běloruský režim, který je na něj tak hodný.

I běloruské dirigentce a disidentce Mariji Kalesnikavové nabízeli svobodu za to, když něco podobného jako Pratasjevič nakváká do kamery. Odmítla to a sedí za mřížemi. Středa byla významným dnem pro ty, již sledují už skoro rok její osud. Soud, na jehož konci bude verdikt, který pro ni může znamenat i 12 let za mřížemi, začal. Do procesu vstoupila Marija s novým (tmavým) přelivem a starou (dobrou) náladou. Tančila, posílala srdíčka a usmívala se na své věznitele.

Snad můj příští přehled zvěstí z domova i ze zahraničí bude stejně optimistický jako výraz paní Kalesnikavové stojící ve skleněném akváriu s elegancí a šarmem, jež se nedají naučit ani koupit, ale jsou jen vyvoleným shůry dány.

Čtete Notes? Vyzkoušejte i naše další newslettery! Naši redaktoři pro vás píšou týdenní souhrny o domácí politické scéně, aktuálním dění v USA, Německu nebo o světě vědy a techniky.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější