Varovné ticho nad tlumočníky. Slova vlády o pomoci nezní důvěryhodně a nelze je ověřit
Komentář Jana Wirnitzera: Nemine den, abych neměl v některé z šifrovaných komunikací anglicky psaný dotaz: „Tak co, co vaše vláda? Přece jste rozhodli, že nám pomůžete. Doufám, že to brzy začne. Radši nevycházím z domu.“ Je těžké afghánským tlumočníkům vysvětlovat, že titulky o vládním rozhodnutí jim pomoci nemusejí znamenat to, čím se zdají být.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jí, běloruské atletce, hrozil nedobrovolný odlet – únos, chcete-li – z Tokia do Minsku a perzekuce za to, že kritizovala běloruské trenéry a činovníky olympijské výpravy z říše diktátora Lukašenka. Česká vláda Kriscyně Cimanouské nabídla vízum za necelé čtyři hodiny.
Jim, afghánským tlumočníkům, hrozí smrt z rukou povstaleckého hnutí Tálibán. Program, jak jim pomoci, mohl být hotový už čtyři měsíce. Jenže jsou to muslimové a v Česku je před volbami.
A tak je z pohledu vlády nežádoucí, aby Češi o pomoci lidem, na nichž závisely životy českých vojáků, něco věděli. Třeba to, jestli je opravdová.
Těžko jinak chápat informační vakuum, do nějž vláda média i občany uvrhla. Program pomoci tlumočníkům je zcela utajený – tak moc, že vláda ani nesdělila, kolika lidí se může týkat pomoc v podobě přesídlení do Česka.
Oficiálně je důvodem jejich bezpečnost.
To nedává žádný smysl. Jednak