Když nemůžeš, uber. Jak jsem uběhl (a ušel) 149 kilometrů za den
Lze si představit atraktivnější plán na víkend, než je běžecký závod na 24 hodin, kdy účastníci krouží na kilometrovém okruhu v parčíku na kraji Kladna. Asi tak jakýkoli. Přesto se občas vyplatí podobný očistec podstoupit.
Budu upřímný: tohle není klišovitý příběh o kancelářské kryse, která se doteď jen válela a pak se postavila na start nějaké absurdní šílenosti, což samozřejmě skončilo čtenářsky atraktivní katastrofou.
Z křesla jsem se nezvedl včera, běhám už přes deset let (začal jsem, protože mi ukradli kolo). Před pandemickou přestávkou jsem měl dokonce troufale políčeno na maraton pod tři hodiny. Kromě toho jsem před dvěma lety dojel na (dalším) horském kole závod Tisíc mil (a pak mi ho ukradli).
Ale pak se organismus začal bránit – loni na podzim a letos na jaře jsem tak běhal spíš po doktorech a tréninkové i veškeré ostatní plány vzaly za své.
Přesto jsem chtěl přerušit dlouhé období bez závodění. A lákalo mě zkusit si, kam až mě tělo a hlava ještě pustí. Zkrátka zjistit, jak vypadá dosud neznámá krajina za maratonem.
Takže ano, skončí to katastrofou, ale nebude to tak čtenářsky atraktivní.
A běžíme
Byl jsem původně údajně až 42. náhradníkem. „Zrovna se