Terst: Mikrokosmos nesmiřitelných protikladů a prchavých detailů
Dějiny Terstu by vydaly na mnoho stránek, protože sahají až do neolitu. Nicméně autoři knihy Terst: Identita na hranici se zaměřují na poslední tři staletí tohoto města ležícího na italsko-slovansko-německé jazykové hranici.
Během první poloviny turbulentního dvacátého století některá evropská města zcela zmizela z povrchu zemského, jiná ztratila mnohé ze svého multikulturního rázu a obecného významu. Ve velké míře se to týká rovněž italského Terstu, kdysi nejdůležitějšího námořního přístavu Rakouska‑Uherska. Po rozpadu monarchie jej postihly stagnace a etnicko-kulturní homogenizace; stal se městem provinčním. Z toho pak plynul silný „rozkol mezi touhou po velikosti, která byla rovněž i připomínáním zmizelé a neopakovatelné minulosti, a skutečností mnohem prozaičtější a mnohem omezenější přítomnosti“. Svoji ztracenou důležitost a staronovou tvář začal hledat v literatuře.
I tak by se dal shrnout příběh, který vypráví kniha Terst: Identita na hranici. Jejími autory jsou historik Angelo Ara a esejista Claudio Magris, jehož výborné tituly jako Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře nebo Dunaj jsou oceňované i u nás. Magris sám je rodákem z Terstu, ale – jak upozornil třeba Tomáš Mazal – za svoje „druhé rodné město“ označuje Prahu, a to pro její význam v literatuře, půvab a dramatičnost v dobrém i zlém.
Uprostřed slovanského venkova
Dějiny Terstu by vydaly na mnoho stránek, protože sahají až do neolitu. Nicméně autoři se zaměřují na poslední tři staletí tohoto města ležícího na italsko-slovansko-německé jazykové hranici, respektive sídla, které někteří popisovali jako „měšťanskou kolonii“ vloženou do slovanského venkova. Otázka identity tamních obyvatel tak byla složitá a značně konfliktotvorná.
Před rokem 1918 byly historická role a materiální blahobyt neoddělitelně propojeny s