Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vosy nejsou, čím se zdají být. Regulují škůdce a v opylování si nejspíše nezadají se včelami, hájí dravce entomolog

Krajina je jiná a hmyz nemá kde žít, říká Jakub Straka. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Krajina je jiná a hmyz nemá kde žít, říká Jakub Straka. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Dlouho se krmí spolu s larvičkami, které produkují přebytky cukru. Ale pak se narodí budoucí královny, od nich dělnice už žádný cukr nedostanou. Jdou pak po všem sladkém venku jako šílené,“ vysvětluje entomolog Jakub Straka, proč vosy dlouho nejsou vidět, ale v srpnu začnou s nálety na naše limonády, piva a nanuky. Vosy jsou efektivní opylovači některých druhů rostlin a především skvělí predátoři. Jejich jed je dokonalý koktejl.

Vosy vnímáme jako otravné, nebezpečné, agresivní, obtížné. Zatímco včely mají výborné PR a jsou obecně vnímané jako užitečné a pracovité, tak jim odpustíme i nějaké to bolestivé žihadlo. K vosám náklonnost necítíme, protože jsou z pohledu běžného člověka „k ničemu“. Což není pravda. Pojďme si povídat o tom, „k čemu jsou vosy na světě“? Dočetla jsem se, že jsou velmi dobří predátoři, jako hmyzožravci se tak starají i o regulaci potenciálních škůdců, ale nejsou tak dobří opylovači jako včely. Jak je to s nimi?

Jejich predátorská role je významná, o tom není pochyb. K tomu se vrátíme, ale začal bych tím opylováním. Takto jednoduše se to totiž říct nedá, protože o opylování u vos se toho mnoho neví.

Včela medonosná je výborný opylovač, nepochybně, ale skvěle opyluje jen některé druhy rostlin, jiné špatně nebo vůbec. U včely medonosné je velký rozdíl, jestli se jde nažrat nektaru, nebo sbírat pyl.

Aha. A jaký je ten rozdíl?

Když jde včela pro pyl, tak stáhne každé zrnko na sběráčky nebo do volátka, zbytek nožiček a těla jsou téměř čisté, nikde žádný pyl není, takže – s nadsázkou řečeno – ani zrnko nazmar.

Zato, když se jde nažrat nektaru, nehledí na to, jak se při tom umaže od pylu, neřeší ho, chce se prostě nasát. Létá z květu na květ, saje a mimoděk opyluje.

Ale nikdo to pořádně nestudoval, proto pozor na poměřování, kdo je lepší opylovač. Už třeba včelí samci mohou být z tohoto pohledu lepší opylovači než ty pracovité samice, protože se létají na květy jen nažrat. Stejně tak vosy, které  pyl také nesbírají, jen sají nektar. Zejména u některých druhů rostlin pak mohou být jako opylovači velmi efektivní.

Bude to ale složitější. Některým rostlinám bude vyhovovat letmá návštěva vosy či samce včely, jiným zase návštěva samice včely sbírající pyl. Rostliny se tomu určitě přizpůsobily.

Klidně chcípnout

Tak to by mě nikdy nenapadlo, vida. Ale abychom čtenáře nemátli, vysvětlíme, že nektarem se živí dospělé vosy, které jsou však zároveň těmi skvělými predátory, loví hmyz – zejména larvy, pro svá mláďata. Tak pojďme k těm jejich predačním superschopnostem.

Vosy jsou dobré  lovkyně. Ty samotářské loví housenky a larvy jiného hmyzu. Žihadlem je paralyzují a celé jedince odnesou do hnízda. V jejich případě to je nějaká chodbička v zemi nebo komůrka z hlíny, kam kladou vajíčka. Přinesou tam tu paralyzovanou larvu, nechají ji tam, vylíhlá vosí larvička ji pak sežere.

Jedna larvička na jednu uzavřenou komůrku a v jedné komůrce bývá i několik desítek paralyzovaných larev hmyzu jako potrava, záleží ale na velikosti. U některých kutilek to může být i jeden na jednoho. Tomuto krmnému principu se říká masové zásobování.

Společenské vosy zásobují svá mláďata progresivně. Úlovek, tedy hmyzí larvu, zabijí a rozžvýkají, jejími kousky pak jednotlivě krmí své larvy, potravu jim rozdělují.

Oba způsoby jistě mají svá pro a proti. Jaká?

Progresivní krmení je efektivní pro výchovu larev, mají stravu lépe rozdělenou, ale zároveň larvám hrozí smrt hlady, pokud matka zemře. V případě masového zásobování stačí, aby matka do hnízda donesla jídlo jednou. Pak může klidně chcípnout. Je to sázka na jistotu, ale mnoho kořisti zůstane nevyužito. Někdy jí loví více, protože část se zkazí, někdy umře larva vosy na nemoc a parazity a takové sociální vosy už dál nekrmí. Progresivní krmení je tak výrazně efektivnější.

Před několika lety jsme fascinovaně pozorovali, jak vosy ukusují kus šunky, který jsme nechali venku na talíři. Postupně plátek odnosily celý.

Ano. Vosy obecné a útočné jsou sice dravci, zabijáci, ale spokojí se i s mrtvolou. Uhryznou třeba i kus

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Příroda

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější