Lidé chtějí novináře-hrdiny. Překvapený mafián je nebezpečný, říká investigativní novinářka Pavla Holcová
„Investigativní novináři mají často velké ego. Souvisí to s tím, že některé kauzy, na nichž pracují, mají obrovský společenský dopad. A oni si uvědomují, že moc, kterou mohou mít v rukou, je velká,“ říká v rozhovoru s Deníkem N Pavla Holcová z webu investigace.cz.
Se svými kolegy z mezinárodní organizace novinářů OCCRP Holcová spolupracuje na mnoha kauzách, za něž získává mezinárodní ceny. Naposledy letos v květnu, jednak za projekt Kočnerova knihovna, v jehož rámci s dalšími dvanácti slovenskými novináři analyzovali data získaná policií v rámci vyšetřování vraždy novináře Jána Kuciaka. A také za rozkrytí vazeb mezi italskou mafií a slovenskou vládou. Podílel se na něm i zavražděný slovenský novinář Kuciak.
První poučkou, kterou studenti žurnalistiky slyší, je konstatování, že aby text byl důvěryhodný, musí stát na aspoň dvou na sobě nezávislých zdrojích informace. Musí se ale opravdu dodržet za všech okolností?
Člověk by ji měl za všech okolností znát. Ale zejména když mluvíme o organizovaném zločinu, ne vždy je možné ji dodržet. Co když je ten druhý zdroj mrtvý? Máte před sebou třeba člověka, který s vámi mluví jako s novinářem a přizná, že byl u vraždy. Řekne: „Ano, u té vraždy jsem byl, mám z toho hrozně špatný pocit, neřeknu to do textu pod svým jménem, protože bych byl do 24 hodin mrtvý.“ A vy nemáte druhý zdroj, protože u té vraždy byli jen dva lidé – ten, který střílel, a ten, co zemřel.
I tak o tom můžete napsat? Máte jen jeden zdroj.
Máte fakt, že je zavražděný konkrétní člověk. A střelec vám řekne, že byl najatý pro vraždu. Musíte
