Notes: O odvážné feně, tokijských starostech a upozaděné jinakosti Toyen

Znáte ten pocit, když dlouho čekáte na novou sérii vašeho oblíbeného seriálu a ono se to konečně děje? Tak takhle nějak jsem se cítila, když jsem četla Americký deník Jany Ciglerové. Kolegyně znovu na delší dobu odletěla za Atlantský oceán a vrací se tak i její originální postřehy ze života v USA. První díl nazývá cestovatelskou tragikomedií a musím říct, že popis sedí přesně.

Od začátku do konce jsem myslela hlavně na odvážnou cestovatelku Agátu a na konci čtení mi oči zavalily slzy. Že nevíte, kdo je Agáta? Tak si deník přečtěte, tenhle příběh vás před víkendem zahřeje u srdce. Už ale zamíříme dál – na západ od USA. Tentokrát přes Tichý oceán až do Země vycházejícího slunce.

Podivné hry s covidovou kaňkou. V Tokiu oficiálně začaly olympijské hry. Velkolepá sportovní událost ale startuje bez diváků, bez podpory japonské veřejnosti, a navíc i bez některých nominovaných sportovců včetně těch českých. V článku Davida Janeczka a Jana Tvrdoně si můžete projít jména všech 115 sportovců, kteří mají reprezentovat Česko na 32. letních hrách a měli to štěstí, že neletěli v charterovém letadle společně s nakaženým lékařem.

Olympijská past. Náladu, která hry obklopuje, v rozhovoru s japanologem Petrem Holým, který dlouhodobě v Tokiu žije, rozebrala kolegyně Magdaléna Slezáková. Tamní předolympijské dění přirovná k Zámku od Franze Kafky. „Už tak mají dost starostí. A hry jsou akorát starost navíc,“ vysvětluje Holý. V textu se mimo to třeba také dočtete, proč předsedovi Mezinárodního olympijského výboru Japonci přezdívají vydřiduch.

Zpátky domů, do Evropy

Premiérův předvolební příběh. Taky jste si asi všimli – předseda vlády a jeho tým pro velký úspěch první publikace vydal další knihu. „Ovládla mediální prostor, každý o ní ví, premiér v ní nabídl umně sepsaný příběh, kterému stačí, když se o něm mluví. Proto je těžké jí čelit. Přesto skýtá určité možnosti i pro Babišovy volební soupeře,“ píše v analýze kolega Honza Wirnitzer, který tohle veledílo přečetl, abyste vy nemuseli. V článku rozebírá, co s tím zmůže opozice i proč jde o tak efektivní taktiku.

Polsko a nepohodlná TVN. V polském parlamentu čeká na schválení zákon, který má omezit licence pro rádia a televize vlastněné z větší části subjekty mimo Evropský hospodářský prostor. Zákon míří především na mocnou televizi TVN s nezávislým, vládě nepohodlným zpravodajstvím, která patří americké společnosti Discovery. O legislativě i reakci Spojených států píše Markéta Boubínová.

Katastrofa historických rozměrů. Berlínský zpravodaj Pavel Polák v seriálu Ausgerechnet Německo! tradičně shrnuje dění u našeho západního souseda. V tom aktuálním se zaměřuje na povodně na západě země, které nejsou katastrofou pouze přírodního rázu, ale také lidského. Dočtete se v něm o hledání viníků, nevhodném chichotání zemského premiéra i plánech Berlína na rychlou pomoc postiženým oblastem.

Rozhovory k zamyšlení

Toyen a sebevědomá jinakost. Velká letní výstava Toyen – Snící rebelka je mimořádný počin Národní galerie. Podle historika Ladislava Zikmund-Lendera, který se ve své práci zaměřuje na queer identity, ale instituce šla se středním proudem a neodkryla vše, co mohla. Za problém nepovažuje ani tak, co výstava říká, jako spíš to, co ne. „Toyen by mohl/a sloužit jako vzorová role neheterosexuální či nebinární postavy současným divačkám a divákům. Ač to autorky a autoři výstavy asi nezamýšleli, zastřením těchto otázek se přihlásili ke konzervativnímu postoji ‚ať si queer lidi jsou doma, jací chtějí, ale ať to netahají na veřejnost‘,“ vysvětluje v rozhovoru s editorem kulturní rubriky Ivanem Adamovičem.

Důležitost smysluplných sporů. Jak se pozná dobrá hádka? Proč jsou páry, které se častěji hádají, šťastnější? A proč je pro nás tak těžké ustát, když někdo řekne „Myslím, že se mýlíš“? Nejen na to odpovídá v poutavém povídání s Karolínou Klinkovou Ian Leslie – autor knihy o tom, jak spolu lépe nesouhlasit. V tomto týdnu jsem nesouhlasila s mnoha lidmi, smysluplné to ale bylo málokdy. Bez takových sporů však podle autora kolektivně hloupneme, kreativně stagnujeme a necháváme pasivní agresivitu požírat naše vztahy. Příští týden to tak i já zkusím lépe a jinak.

Česko volá Afghánistán. Cenný vhled do situace v zemi přináší interview se slovenskou zdravotní sestrou Katarínou Madejovou, která zde už dva měsíce pomáhá v rámci mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Přes Skype ji zpovídala dvě a půl hodiny kolegyně Petra Procházková. O tom, jaká je situace v zemi, proč jsou nemocnice stále plné i proč covid-19 není zdaleka největší problém. „Pacientů, na které se nedá zapomenout, je mnoho. Naposledy… ten dvouletý chlapeček, který si nezasloužil kulky, co měl v těle,“ vypráví zdravotnice.

A ještě doplním doporučení na další rozhovor od Petry Procházkové k Afghánistánu – expert na střední Asii, tamní populace a radikální islám profesor Rustam Burnašev z kazašsko-německé univerzity v Almaty v něm vysvětluje, jak se tálibové mění, ale proč by emancipované ženy přece jen už měly balit kufry. Nenuťme Afghánkám minisukně a s táliby jednejme, radí.

Delší čtení na víkend

Kdo jsem? Jsem síť. Podle filozofky Kathleen Wallace, jejíž esej najdete v aktuální víkendové příloze Kontext N, nelze člověka redukovat na jeho tělo, mysl nebo společenskou roli. „Když přijmeme složitost a proměnlivost našeho já, lépe pochopíme, kdo jsme a jak dobře žít sami se sebou i s druhými,“ zamýšlí se v textu. Nechybí v něm Sókratés, animalisté ani Freud.

Zápolení na digitálních frontách. „Věda, průmysl, vlády, společenství a rodiny se musejí spojit a vytvořit mapu, s jejíž pomocí bychom měli jako společnost postupovat vpřed,“ píše ve své knize Nebezpečný efekt irská kyberpsycholožka Mary Aikenová. V oceňovaném díle popisuje různá rizika kyberprostoru, postupně v ní probírá jednotlivá období lidského života a ukazuje, čím jsou lidé nejzranitelnější a co sama vidí jako hlavní nebezpečí. Vy si o jejích postřezích a závěrech můžete přečíst v textu publicisty Jana Lukavce.

Nezbývá mi než vám popřát hezký víkend a příjemné počtení.