Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Praskají při masáži srdce kosti? Kdy dýchat z úst do úst a kdy nedělat nic? Záchranářka uvádí mýty na pravou míru

„Adrenalin ve stresové situaci nás udrží v akci déle, než bychom si mysleli.“ Dita Podhadská. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Adrenalin ve stresové situaci nás udrží v akci déle, než bychom si mysleli.“ Dita Podhadská. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Jsou dva pohledy. Jeden říká, že dokud nepraskají žebra, děláte to špatně. Druhý, že praskání žeber je špatně,“ usmívá se tajemně záchranářka a instruktorka první pomoci z organizace ZDrSEM Dita Podhadská. Tak jak to tedy je? V rozhovoru uvádí na pravou míru nejčastější mýty o první pomoci a říká, že nejdůležitější je začít něco dělat. Tedy pokud nejde o situaci, kdy nejlepší je nedělat nic. „Lidé jsou schopní neuvěřitelných výkonů,“ dodává.

Jaký největší kiks jste z pohledu záchranářky viděla ve filmu nebo v televizním seriálu?

Nejsem moc divačka seriálů, ale občas se na něco podívám, když mě na podivné postupy, které v nich jsou, upozorní účastníci našich kurzů první pomoci. V jednom seriálu dispečerka záchranky naváděla dítě, aby své matce, která se dusí, udělalo díru do krku a do ní strčilo brčko na pití, aby mohla dýchat. Takový postup by dispečer reálně nikdy nedoporučil. Ale pak se stává, že se lidi na začátku kurzu ptají, jestli se budeme učit, jak dělat díry do krku. To je musím zklamat. „Brčka nikam nikomu strkat nebudeme!“ (směje se) Většina postupů první pomoci je v seriálech zrychlená a akčnější než ve skutečnosti.

Ale tak to je asi běžná dramatická licence…

Jasně. To mi tolik nevadí. Pokud jsou dodržené postupy a jsou třeba jen zrychlené.

Sama jste několik let pracovala na dispečinku záchranky. Nechtěla jste být radši v terénu? Mít ruce v akci, jak se říká?

Záchranáři se na dispečink moc nehrnou, ale mě to bavilo. Baví mě s lidmi mluvit, řešit problémy, trochu je vést. Jsem přesvědčená, že plno lidí zvládne pomoct, jen je potřeba je pošťouchnout. Ani v kurzech lidem nediktujeme, jak co mají dělat, snažíme se lidi vést a podpořit.

Přiznám se, že mívám nepříjemné sny, ve kterých nejsem schopná na mobilu ani vyťukat číslo 155 nebo 112, pořád se mi to smeká, padá, plete, třese, přeskakuje a já jsem úplně paralyzovaná. Přitom ve skutečnosti už jsem záchranku a policii jednou volala, i když jsem naštěstí nemusela poskytovat první pomoc. Asi se podvědomě bojím, že bych selhala.

Přijďte na kurz, abyste zjistila, že i ve vás to je. Jde to. Často je potřeba lidi jen malinko postrčit a pak zvládají i resuscitaci, i když by to do sebe nikdy neřekli. Ale ty obavy jsou časté.

Myslím, že se mnozí i bojíme, že bychom tu situaci ještě zhoršili. Že napácháme víc škody než užitku.

Ano, lidé

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější