Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Doufám, že na underground navazuju, i když platím daně a jsem registrován k EET, říká majitel hudebního vydavatelství Polí5

Josef Jindrák z Polí5. Foto: Soňa Pokorná
Josef Jindrák z Polí5. Foto: Soňa Pokorná

Minifestivalem v pražském Divadle Archa slaví v pátek 23. 7. patnácté narozeniny kultovní pražské vydavatelství Polí5. Svíčky na pomyslném dortu budou sfoukávat nejen Načeva, OTK, B4, ale i méně známá nebo čerstvá jména domácí hudební alternativy. Za patnáct let se Polí5 stalo jednou ze zásadních značek domácí hudební scény. Tuto skutečnost ještě podtrhuje, že firemní prodejna Rekomando je pro ni adresou možná ještě důležitější. O obou aktivitách a jejich aktuálních souvislostech hovořil Deník N se zakladatelem Polí5 Josefem Jindrákem.

Před lety jste v jiném rozhovoru zmiňoval, že podobný festival s kapelami z vašeho vydavatelství nikdy dělat nechcete. Co vás přimělo změnit názor?

To nechci – nebaví mě domlouvat hraní, posílat stage plány zvukařům, dělat promo, aby někdo přišel. Teď jsem dostal nabídku od Archy, že do toho půjdou se mnou, což mnohé usnadňuje. Taky uběhl nějaký čas, který přinesl kýžené zapomnění na organizační dřinu. Původní termín měl být v únoru, ale to začal kulminovat covid, takže zrušeno, pak nejisté přesouvání, některé původní kapely odpadly… Měl jsem s tím víc práce, než jsem si byl na začátku ochotný přiznat.

V uplynulých letech se rozhořela debata, zda vydavatelství ještě mají smysl v době, kdy si každý desku může nejenom nahrát, ale i vydat nebo propagovat sám. V čem dnes spočívá přidaná hodnota vydavatele „za zády“?

To je pravda, doby, kdy to bez vydavatele skoro nešlo, jsou dávno pryč. Ovšem nemyslím si, že by ta atomizace byla něčemu ku prospěchu. Jsou kapely, který jsou tak šikovný (anebo spíš dostatečně slavný), že ho opravdu nepotřebujou, pro ten zbytek bude nějaká forma spolupráce vždy úlevou a snad i vítanou pomocí.

Možná už se tomu v budoucnu nebude říkat „vydavatel“, možná tu funkci převezmou manažeři nebo streamovací platformy nebo něco, o čem ještě ani nevíme, že tu je. Ale je přirozený, že se lidi sdružujou, že chtějí být mezi svými, jsou různý party, různý spolky a je dobře, že tu je pestrost.

Pro mě je důležitou hodnotou jistá soustavnost. Pravděpodobnost, že tu Polí5 bude i za deset let, je vysoká, i když se znovu budu muset přizpůsobit situaci, ale práce, která je za mnou, nebude ztracená, naopak se pomalu začne úročit.

Jde tutéž otázku zúžit i na začínající interprety? Mají dnes díky vydavatelům start snazší?

Vydavatel má i dnes celkem pozitivní roli u mladých kapel. Já jsem třeba vydal první album Kuby Čermáka, myslím, že bez té podpory na začátku by se jeho současná kariéra celkem úspěšného písničkáře tolik nerozjela. Nemyslím tím, že by si tím nějak extra vydělával, ale fanoušci mu zaplatí vydání každé další desky, odehraje spoustu koncertů, aniž by na nich nějak prodělával, prostě má život, se kterým je, myslím, spokojený.

Krize – anebo v závislosti na úhlu pohledu spíše přirozená očista – vydavatelského oboru v uplynulých dvou desetiletích má za následek, že většina značek je co pár let nucena od základu změnit vydavatelskou politiku. Nejrozšířenějším současným modelem je, že online a vinyl je živí, CD dělat musejí a limitované edice jsou tím, co naplňuje jejich skutečné ambice. Platí i pro Polí5?

Já zažívám ten luxus, že mě vydavatelství neživí. Na klasickou vydavatelskou politiku tak mohu kašlat a 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější