Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ta druhá neviditelná ruka… Proč sám život postupně omezuje určité druhy sobectví

Bez spolupráce by se dál nedostali. Ilustrační foto: Adobe Stock
Bez spolupráce by se dál nedostali. Ilustrační foto: Adobe Stock

Esej: Ekonomie a evoluce jsou v podstatě stejný obor. V obou případech jde o selekci produktivity, i když jedna se jí věnuje o miliardy let déle než druhá. Obě pracují s magií „neviditelné ruky“ – složitých, neplánovaných, „samoorganizujících se“ systémů. Ekonomie bohužel nedrží krok s tím, co přírodovědci zjistili o tajích uspořádání života. Přesto ekonomické myšlenky vládnou našim životům, takže je velmi důležité, abychom druhý zákon Leslieho Orgela („evoluce je chytřejší než ty“) aplikovali právě na ekonomii.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Mnohé nebiology například překvapí, že evoluce nespočívá jen v krutém soutěživém sobectví – je také „bezohledně kooperativní“. A ochrana životně důležité spolupráce si žádá potlačení určitých druhů sobectví. Biologové na rozdíl od mnoha ekonomů chápou, kdy se étos „chamtivost je dobrá“ stává smrtelně nebezpečným.

O tom, že „evoluce spolupráce je pro všechny živé organismy zásadní“, není sporu. To je první věta článku biologů Nicholase Daviese, Kevina Fostera a Arvida Ågrena v časopise Nature Ecology & Evolution a vyjadřuje názor, který je mezi biology naprosto nekontroverzní. Článek zkoumá „ústřední hádanku“: „Proč evoluce upřednostňuje investice do spolupráce před zištnou vzpourou, která by podkopala určitý genom, organismus nebo společnost?“

Takové téma jistě musí zajímat i ekonomy. Autoři předkládají četné „důkazy, že regulace utváří spolupráci na všech úrovních biologie“. Regulace je definována jako „vyvíjející se chování, jehož cílem je omezit sobecké chování v rámci kooperativního spojenectví“. Kromě mnoha případů z reálného světa tu modelování ukazuje, že kdykoli se „do populace dostanou nové sobecké prvky, evoluce nástrojů na jejich potlačování je často rychlá“. V opačném případě se zisky ze sobectví stávají zničujícím rizikem.

Tyto evoluční lekce nesouvisejí se dvěma hlavními typy kritiky ekonomie, které obvykle přitahují pozornost. Nejde o odchylky od „racionality“ nebo „selhání trhu“. Bez ohledu na to, jak naprosto racionálně imaginární účastníci trhu reagují na intenzivní lokální pobídky, systémové účinky samoorganizace často zdaleka nejsou neškodné. V biologii jsou běžně kolektivně zničující. Pouze určité druhy samoorganizujících se komplexních systémů umožňují kolektivně prospěšné výsledky. A miliardy let výzkumu a vývoje naučily biologii, které triky fungují.

Život zákonitě provozuje matrjoškovitou hierarchii spolupráce, kde se sobectví potlačuje na všech úrovních. Mohli bychom tomu říkat „kolektivní bezpečnostní spolupráce“.

Sobecký, či spíše kooperativní gen?

Každý tzv. sobecký gen

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Esej

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější