„Kam s blátem, když ho nikdo nechce?“ V zaplaveném Ahrweileru se odklízí. Nejvíc chybí ruce, které by pomohly
Nejprve přijde velká voda, ale tou to nekončí. Když opadne, objeví se bláto. Tuny bláta, které se v následujících dnech, když neprší, mění ve všudypřítomný prach. V Ahrweileru na západě Německa, který záplavy postihly nejvíc, se už práší. Ale bláta je ve sklepích i na ulicích stále dost. „Potřebujeme pomoc s úklidem, sami to nezvládneme,“ říkají místní, kteří už pátým dnem vrší na ulici hromady věcí. Svých věcí, které nemohli před velkou vodou zachránit.
Má bláto na holínkách, zablácené má i rukavice a předloktí. Bláto má i ve tváři, protože si zápěstím občas otírá pot z obličeje. V Ahrweileru svítí slunce, je teplo a pomocník Gerhard se potí. Vyváží kolečkem bláto z jednoho domu.
Tento padesátník přijel z Kasselu, pomáhá tu už pátým dnem. „A pořád je tady tolik bláta,“ říká a pak dodává: „A nás je tak málo!“ O pár metrů dál je do hromady vyházených věcí zabodnutá cedule, na které zeleným tiskacím písmem stojí: Potřebujeme pomocníky.
Koho vzala voda
Celý Ahrweiler i sousední Bad Neuenahr se táhnou jako nudle úzkým údolím řeky Ahr, která se minulý týden během několika hodin proměnila ve smrtící past. Většina