Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Není nic horšího než marně oživovat dítě u vlastního bazénu.“ Záchranář varuje před zbytečnými úmrtími u vody

David Smejkal, prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Foto: archiv Davida Smejkala
David Smejkal, prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Foto: archiv Davida Smejkala

Každý rok u nás utone až dvě stě lidí. Co se týče úmrtí ve vodě, patříme k nejhorším zemím v Evropě. Epidemie covidu se navíc podepsala na tom, že se děti nenaučily dobře plavat. „Zavřené bazény, chybějící hodiny plavání v rámci škol jsou znát,“ říká v rozhovoru pro Deník N šéf vodní záchranné služby David Smejkal.

Hned zkraje prázdnin se objevily tragické zprávy o úmrtí vodáků i několik případů utonutí mladých lidí v rybnících nebo přehradách. Je letošní rok pro vodní záchranáře v něčem jiný?

Letos je vzhledem k rozsáhlým dešťům více vody nejen v řekách, ale i v nádržích a v rybnících. To je vždycky rizikovější. Vyjíždíme mnohem častěji k zásahům na vodních plochách kvůli bouřkám. Bohužel spousta lidí vůbec nevyhodnotí, že rybník po dešti nemá kapacitu na to, aby se v něm člověk koupal.

Jak to myslíte?

Po silných deštích jsou přírodní vody vždycky rizikové. Do přehrad a rybníků se stahují různé potůčky, voda je zabahněná a kalná. Po deštích se tam naplaví velké kusy dřeva, klády, plave tam množství různého „geologického svinčíku“. Další riziko je rychlá jízda lodí, ve vysoké rychlosti narazí plavidlo na kládu, která vůbec není vidět, přesto je schopná loď potopit. Lidé by měli častěji zapojit hlavu a přemýšlet, jestli je nutné se v takové vodě koupat. V kalné a bahnité vodě je záchrana člověka velmi těžká. Nalézt tonoucí tělo, které se zanoří do zakalené vody, je prakticky nemožné.

První červencovou neděli se utopil v bývalém lomu Kosov na Berounsku osmadvacetiletý muž, který se zřejmě pokoušel přeplavat lom z jednoho břehu na druhý. Jaká pravidla by měl člověk dodržovat, pokud chce plavat z břehu na břeh? Nebo radíte nikdy toto raději nedělat?

My vodní záchranáři opravdu nemáme rádi přeplavávání vody napříč. Když si chcete dálkově zaplavat, je to lepší podél břehu. Tedy obeplavat rybník dokolečka s tím, že jste vždy pár metrů od břehu. Zároveň platí, že by nikdo neměl raději chodit k vodě sám. Nemůžeme se spolehnout ani na to, že vám pomůže jiný plavec ve vodě, protože táhnout tonoucího člověka třeba dvacet metrů je extrémně náročné. Ne každý to dovede.

Takže raději nikdy neplavat k protějšímu břehu, i když jsem velmi dobrý plavec?

Byly doby, kdy lidé přeplavávali Slapy a jiné nádrže. Ale teď je to čím dál nebezpečnější, dále od břehu jezdí velkou rychlostí lodě, jsou tam plavební dráhy a plavec tam nemá co dělat. Pokud plavu na druhý břeh, velmi riskuji střet s lodí. Ve slunečném počasí je hlava člověka ve vodě téměř neviditelná, loď nemá šanci včas zabrzdit. Čím dál budete plavat na větší hloubce, tím menší je šance na vaši záchranu. Někteří výkonnostní plavci za sebou táhnou plastovou či nafukovací bóji ve výrazných barvách. Jednak jsou díky tomu z dálky vidět a člověk ji může využít ve chvíli, kdy by ho například chytla křeč.

Co všechno se může zdravému člověku stát uprostřed klidné vody, aby se začal topit?

Cokoliv. Stačí se před odchodem do vody

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější