„Zítra to zkusím znovu.“ Reportáž o těžkém návratu domů v zaplaveném Německu
Reportáž: Německo se vyrovnává s následky ničivých povodní na západě země, které si vyžádaly přes 160 obětí. Hladiny řek klesají, situace se uklidňuje i na jihu země. Ovšem návrat k normálnímu životu tak rychlý nebude. Obec Blessem je stále uzavřená a úřady do ní nikoho nepouštějí. Ani její obyvatele, kteří se stále marně snaží zjistit, co zbylo z jejich domovů.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Vzduch je navlhlý a je silně cítit zatuchlinou. Promočené matrace a části sedacích souprav jsou vyházené před domy spolu s dalšími věcmi, židlemi, zabláceným kočárkem, krabicí srolovaných ponožek. Všechno je mokré a od bláta. Prkýnka a kusy nyní už blíže neurčitelného nábytku. Hromady lemují ulice, které jsou prázdné. Ještě není ani šest hodin ráno a malé městečko Liblar se zatím do nového dne neprobouzí.
Jen starší muž, který kouří na chodníku, postává u svého taxíku. „Voda tekla ulicí až po pás,“ říká a mává rukou. „Všechno, co bylo ve sklepě a přízemí, je pryč. Všechno je pryč.“
Vedle něj je kadeřnictví. Zašpiněná křesla a stojany jsou vyrovnané na chodníku. Čekají na kontejner. Liblar přitom vyvázl z velké vody ještě dobře, ve srovnání se sousedním Blessemem rozhodně. Tam se jde po mostě, je to jen malý kousek. Ovšem na mostě jsou policejní zátarasy. Nikdo nesmí dovnitř. Tato obec o tisíci duší je teď prázdná.
Bagr pana Scheppkeho
První auto, které dnes brzy ráno projíždí Liblarem, řídí šestačtyřicetiletý Stefan Scheppke. Za sebou vleče přívěs a na něm přikurtovaný malý bagr. Zastavuje u policejní hlídky: „Rozhodl jsem se okamžitě, že sem vyrazím. Je tady tolik lidí, kteří potřebují pomoc.“ Prý se včera díval na televizní zprávy. A hned po nich věděl, že musí nějak pomoct.
Mezi kamarády vybral pro oběti povodní tisíc eur, sám si sbalil oblečení na několik dní. „Říkal jsem si, že takový bagřík se bude na odklízení hodit, protože na rozdíl od těžké techniky dosáhne úplně všude.“
Vyrazil v půl třetí ráno z Emsu, aby byl v Blessemu co nejdřív. Až na místě zjistil, že tady pomáhat nesmí. Před policejním zátarasem musel svůj bagr otočit. Blessem je teď uzavřený i dobrovolníkům. Nadále zůstává malým městem duchů, které je podle úřadů velmi nebezpečné.
Stefan Scheppke se s přívěsem obrací a chystá se vyrazit opačným směrem. Kam to bude? „Kde mě budou potřebovat,“ volá za jízdy z otevřeného okýnka a na konci ulice mizí za rohem hostince U Labutě. Ten má až do odvolání zavřeno.
Kráter spokl hrad
Blessem je podemletý. Část obce se propadla a v kráteru se ztratily tři domy a část historického hradu. Nikdo zatím neví,
