Cannes 2021 přineslo sondy do nemocných duší. Zlatou palmu získal snímek o lesbické vražedkyni Titan
Zlatou palmu si dnes z Cannes odnesl lehce šokující snímek Titan režisérky Julie Ducournauové, který řadu diváků přiměl odejít ještě během projekce. Iránský režisér Asghar Farhadi i izraelský Nadav Lapid byli při předávání cen viditelně roztrpčeni – hlavní cenu čekali pro sebe. Jinak se v soutěžní přehlídce hojně točila témata o jinakosti, imigrantech a sexuální identitě.
Letošní filmový festival v přímořském letovisku Cannes byl jeden z prvních velkých filmových festivalů, který se mohl odehrát fyzicky. Včetně projekcí filmů, tiskovek, filmového trhu a odborných konferencí o stavu filmu ve světě. Vstup do Festivalového paláce byl přísně kontrolován, všude visela doporučení, jak se chovat. Když však do města přijedou desítky tisíc filmových turistů a obsadí večer restaurace, není v zásadě možné udržovat ani princip roušek, ani sociální distancování. Navíc lidi po měsících uzavření toužili po normalitě, shlukování a setkávání.
Filmy vyjadřovaly obavy z různých civilizačních neduhů. Na prvním místě (možná i proto, že polovina soutěžního programu s pětadvaceti snímky byly francouzské filmy nebo koprodukce) však bylo přistěhovalectví a multikulturnost. Je to téma, které nějakým způsobem řeší majorita obyvatelstva, téma kontroverzní a politické.
Film pnutí ve společnosti interpretuje po svém. Multikulturnost a přistěhovalectví považuje za obohacení společnosti. Manželství francouzských párů jsou velmi často smíšená. Uprchlíci se mají rádi a pomáhají si. Filmové představy o ideální multietnické společnosti jsou tlačeny dopředu na vlně politické korektnosti. A pomáhá jim také to, že druhá strana,
