Ruské chmury, americké vraždy a dokonalé japonské vyprávění v Cannes
Soutěžní sekce festivalu v Cannes se dělí mezi filmy, které ukazují v naturalistickém světle postkomunistickou východní Evropu, a mezi velká filmová plátna, kde slova a obrazy jsou jen symboly něčeho vzdálenějšího. Poměrně silná přítomnost ruského filmu ve všech hlavních festivalových sekcích přináší protiklad k evropskému způsobu vyprávění.
Ruský režisér Kirill Serebrennikov, v Rusku považovaný za undergroundového, se k tiskové konferenci v Cannes musel připojit po telemostu z domácího vězení v Moskvě. Jeho nový „velmi ruský film“ Petrovova chřipka (Petrov’s Flu) se odehrává jednak v roce 1971, jednak v 80. letech a jednak v přítomnosti a je natočen podle chmurné románové vize ruské společnosti Alexeje Salnikova V domě Petrovových řádí chřipka (2017). Vznikl za francouzské, německé a švýcarské peníze. Je to vize strnulé, v podstatě neměnné společnosti postižené tajuplnou chřipkou a rozprostřené mezi hrubostí, násilím a oslavami Vánoc pod sovětskou jolkou.
Film připomíná jeden velký děsivý večírek a zároveň akcentuje potřebu nové revoluce. „Všichni nahoře by měli viset,“ říká