Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nízký jez může být zrádnější než vysoký, důležité je, co je za ním. A i raft se dá převrátit, říká záchranář

Tichá Orlice nad jedním z přírodních stupňů. Foto. Raft.cz
Tichá Orlice nad jedním z přírodních stupňů. Foto. Raft.cz

Na vodu vyráží stále více Čechů. Podle čeho se rozhodovat, jestli jez, který se před námi objeví, splout, nebo jej raději překonat přes břeh? Přinášíme rozhovor s instruktorem a záchranářem Petrem Ptáčkem.

V jednom osm let starém článku jsem četl odhad, že na české řeky ročně vyjíždí až 300 tisíc vodáků. Platí to ještě? Nebo se to změnilo?

Už to neplatí – nebo tedy platí, ale pouze pro Vltavu. Tam se to počítá, před zhruba deseti lety to bylo kolem 100 až 150 padesáti tisíc lidí ročně, poslední roky to stouplo – 300 až 350 tisíc lidí ročně je jen na Vltavě. Pro Česko nejsou přesná čísla, odhadujeme to na 700 až 800 tisíc lidí, kteří ročně na nějaké naše řeky vyráží.

Takže výrazně víc. Souvisí s tím to, že mnozí lidé, kteří vyrazí, jsou nezkušení, tedy nevědí, jak se loď ovládá, co jim udělá, když se dostanou k jezu?

Je to tak, máte pravdu. Ale když se podíváme třeba na nehody na jezech, ne vždy jsou způsobeny nezkušeností, tedy že je to někam vtáhne, protože nedokážou pádlovat. Děje se to, ale případy, které byly nyní, způsobilo riskování. Ti lidé uměli loď ovládat, do nebezpečného jezu vjeli záměrně. Není to tak, že by si neuvědomovali riziko, byla to cílená aktivita.

Teď mluvíte o Českém Šternberku…

… a o jezu Černý mlýn na Ohři. Tam se řešila předchozí nehoda, vodáci viděli, že se tam balí záchranáři – a i tak ten jez spluli, i když má vedle bezpečnou propust.

Máte tedy pravdu, že nehody vznikají z nezkušenosti, z toho, že lidé neumějí odhadnout riziko, ale pak jsou lidé, kteří ho touží sjet prostě z pocitu adrenalinu.

Vidíte – my jsme na Ohři byli před měsícem, jeli jsme i Černý mlýn. Ale propustí a předem jsme si ty jezy otipovali ve Vodácké navigaci, došli jsme si ho prohlédnout, sledovali jsme, kolik je vody, abychom věděli, jak moc to „potáhne“… Co se honí v hlavě člověku, který zkusí jet jez, u kterého jsou cedule, že je nebezpečný?

Adrenalin, to, že si chce dokázat, že sjede něco nebezpečného – to je jedna věc. Často vše vzniká z důvodu, že ti lidé netuší, proč je ten jez nebezpečný. Dám příklad: na dolní Úpě máme zhruba 2,5 metru vysoký jez, který už od pohledu budí respekt. Přitom je naprosto bezpečný. Když ho člověk spluje, i kdyby se převrátil, dojde si ke břehu, je tam klidná hladina, nic se mu nestane. Lidi na něj kouknou, zjistí, že je to vysoký jez, řeknou si – tak to ne, přeneseme ho. A když ujedou pět kilometrů za ten jez, uvidí stupínek, třicet centimetrů, možná půl metru, strašně malý. Řeknou si – to je v pohodě, to sjedu. Ale za tím stupínkem se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější