Jak se nezabít na jezu. Vyhněte se adrenalinu, nestojí to za to, radí záchranář
S letní sezonou zamířili Češi už tradičně i na řeky. Za několik posledních let se přitom vytížení řek více než zdvojnásobilo. Souvisí s tím větší množství nezkušených vodáků, ale i čistě statisticky větší počet lidí, kteří se na řekách pustí do rizika. Případy z poslední doby z Ohře či Sázavy ukazují, že to nekončí dobře.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Dva rafty a jeden nafukovací kajak mířily po zkalené hladině Sázavy k úzké šlajsně šternberského jezu. Z břehu na ně volali, ať nejezdí, vody bylo hodně a proud měl sílu.
Nedbali na to. První raft se do propusti trefil i přes kládu, která na ní visela a znesnadňovala nájezd. Druhý ne. Padesát kubíků vody, které se řekou valily, je strhlo přes korunu jezu do vodního válce, který se pod ním tvořil. Na záchranná železná madla na bocích propusti už nedosáhli.
Průvodce z kajaku skočil za topícími, aby jim pomohl – bez lana. Vytáhli ho. Skočil znovu. Vytáhli ho. Skočil potřetí. Našli ho bez známek života o tři kilometry níž po proudu. V nemocnici zemřela i dívka z raftu, která ve vodě pod jezem zůstala příliš dlouho.
Vodákům při popisu tohoto sledu událostí zatrne. Pochopí, jak bezmocně se museli cítit místní, když hodili z jezu tonoucím kruh a hned se přetrhlo jeho lano – a když museli sledovat, jak dívka z raftu sice
