Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Začarovaný kruh: Na výuku se netěšili, protože ji nestíhali. Výuku nestíhali, jelikož se na ni netěšili

Pouze pro 20 % žáků byla výuka na dálku podle výzkumu zajímavější než výuka ve škole. Foto: ČTK
Pouze pro 20 % žáků byla výuka na dálku podle výzkumu zajímavější než výuka ve škole. Foto: ČTK

Více než polovina žáků se na distanční výuku těšila méně než na tu prezenční, zjistil velký výzkum společností PAQ Research a Kalibro. Každé třetí dítě mělo podle něj pocit, že se nestíhá probranou látku naučit.

Pouze pro 20 % žáků byla výuka na dálku zajímavější než ve škole. Naopak ti, kteří ztratili motivaci, častěji zaostávali. To ovšem platí i obráceně – nejčastěji přicházely o motivaci děti, které zároveň cítily, že zaostávají ve výuce.

Právě pokles motivace je podle jednoho z autorů výzkumu, sociologa Daniela Prokopa, ukazatelem začarovaného kruhu českého školství, ze kterého není snadné vystoupit.

„Nedá se rozklíčovat, co je první – zda to, že děti ztrácejí zájem, nebo to, že výuku nezvládají. Časem se to ale vzájemně posiluje. Pocit, že děti nestíhají, souvisí s menší motivací a takhle se to dál cyklí, motivace se snižuje, zaostávání zhoršuje. Není to unikátní jen v distanční výuce, je ale vidět, že to v ní také existovalo,“ popisuje Prokop.

Výzkumu se v průběhu června zúčastnilo 1401 dětí z různých regionů, všech ročníků základních škol i z rozmanitého socioekonomického zázemí. Část dotazů zodpovídaly děti samy, část jejich rodiče, kteří zároveň pomáhali s vyplněním odpovědí mladším dětem.

Motivace žáků během pandemie podle výzkumu příliš nezávisela na jejich socioekonomickém zázemí. Podle autorů projektu z toho jasně vyplývá, že právě motivace je zásadním faktorem, se kterým musí učitelé v budoucnu pracovat.

Na online výuku se více těšili žáci z prvních tří ročníků (64 %) než ze sedmých až devátých tříd (39 %). Autoři to zdůvodňují obecnou nižší motivovaností studentů druhého stupně, která je pro Česko typická i v běžné výuce. Příčinou je především rozsah učiva, který děti zahlcuje.

Rozdíly se objevily také v přípravě na výuku. Rodiče s nižším vzděláním se podle výzkumu připravovali se svými dětmi paradoxně déle. V rodinách rodičů bez maturity se až 21 % dětí učilo s matkou či otcem minimálně tři a půl hodiny denně. V rodinách, kde má aspoň jeden rodič vysokoškolské vzdělání, to bylo jen u 11 procent.

„To se ukázalo ve více výzkumech, které jsme dělali během distanční výuky. Neplatí tedy předpoklad, že by méně vzdělaní rodiče neměli o výuku svých dětí zájem, jen jim to zabere více času. Zejména dětem na druhém stupni mají problém efektivně s výukou pomoct. To je obecný problém českého školství, které hodně spoléhá na rodiče. Během roku distanční výuky se to alespoň na některých školách podle několika našich postupných výzkumů změnilo k lepšímu. Školy toho – minimálně z pohledu rodičů – na děti už nenakládaly tolik,“ vysvětluje Prokop.

Zda se žák na vyučování těšil, souviselo i s časem, který studiem trávil. Věnoval-li se učivu pět až šest hodin denně, na hodiny s učiteli se těšil častěji. Méně se na výuku těšili žáci, kteří byli výukou přehlceni (učili se sedm a více hodin), nebo se naopak učili málo (hodinu až čtyři hodiny).

Třicet šest procent žáků se podle svých slov během distanční výuky nestíhalo naučit probranou látku. Výrazně častější je to mezi dětmi, jejichž rodiče nemají maturitu, nebo z neúplných rodin (46 %) oproti těm, kde má minimálně jeden rodič vysokoškolské vzdělání (29 %).

Vysoká poptávka po doučování

Překvapením je podle autorů výzkumu vysoká poptávka po doučování a pomoci školy u méně vzdělaných rodičů. Více než polovina z nich spoléhá na to, že jejich potomci budou mít na podzim ve škole individuální či skupinové doučování.

„Není tedy pravda, že by rodičům bez maturity nezáleželo na vzdělávání jejich dětí a že by nechtěli využívat případné podpůrné programy,“ upozorňují výzkumníci.

Školy by podle těchto rodičů měly snížit znevýhodnění některých žáků a rozdíly dané distanční výukou. Nedávno zveřejněné výsledky srovnávací studie TALIS ovšem ukazují, že se čeští učitelé věnují dětem individuálně méně než v jiných zemích.

Celkově mají zájem o doučování ve škole zhruba dva z pěti respondentů, nezáleží jim však příliš na jeho formě. Rodiče s vysokoškolským vzděláním upřednostňují spíše doučování mimo školu.

Autoři výzkumu upozorňují na to, že by ministerstvo školství, které podpůrné programy na podzim připravuje, mělo dostatečně pečlivě zvolit kritéria, podle nichž se budou žáci vybírat. Jinak by tato doučování mohla mít jen omezenou efektivitu, či dokonce vést k dalšímu posílení nerovností v rámci vzdělávacího systému – místa by totiž obsazovaly děti rodičů s vysokými aspiracemi, které by později odešly na výběrové školy.

Ministerstvo vyčlenilo na podzimní doučování 250 milionů korun – tyto peníze mají pomoci právě ve vyrovnání nerovností vzniklých po uzavření škol. Více prostředků získají školy, které jsou zařazené do různých kategorií podpory podle dat České školní inspekce. Zatím však není jasné, jak přesně budou žáci vybíráni.

„Relativně vyšší zájem o doučování je u rodičů z nižších sociálních tříd, což je rovněž v rozporu s předpokladem, že tito rodiče o vzdělání dětí nemají zájem. Zároveň je ale zajímavé, že je těmto rodičům jedno, jakou formu doučování bude mít. Oni si totiž spíš než o doučování říkají o to, aby škola pomáhala dohánět zaostávání dětí, měla to jako svou funkci, a ne v rámci nějakého konkrétního programu,“ podotýká Prokop.

Ministerstvo by podle něj mělo děti do podzimních doučovacích programů vybírat především podle jejich prospěchu a socioekonomického statusu jejich rodin.

Střídání u počítače

Každý sedmý rodič by podle výzkumu uvítal, kdyby jeho dítě mělo individuální péči školního psychologa či jiných pracovníků v oblasti duševního zdraví. Výrazně častěji se to týká žáků, jimž se zhoršily vztahy s vrstevníky či příbuznými – spolupráci s experty by uvítala takřka třetina rodičů těchto dětí.

Téměř polovina všech rodičů by ocenila, aby se jejich potomci mohli v rámci podpůrných programů po epidemii zapojit – nejlépe zdarma – do nízkoprahových volnočasových sportovních či kulturních aktivit. Větší zájem o to mají rodiče menších dětí.

Šestina rodičů by také své děti ráda viděla na některém z letošních letních prázdninových kempů, které ministerstvo podpořilo 270 miliony. U rodičů z nižších sociálních skupin či neúplných rodin je to každý čtvrtý. Podle autorů je ale nyní otázkou, zda se těchto kempů účastní skutečně potřební žáci.

Přes čtyřicet procent dětí nemělo při online výuce k dispozici vlastní počítač či tablet. Třetina se musela o zařízení dělit s rodiči či sourozenci a šest procent je mělo zapůjčené od školy či neziskové organizace.

Zatímco 75 % žáků druhého stupně pracovalo na svých počítačích či tabletech, 43 % žáků prvního stupně se o ně muselo dělit s dalšími členy rodiny. Horší situace byla logicky v rodinách se třemi a více sourozenci, o počítač se ale muselo dělit i 31 % jedináčků – sdíleli ho tedy zřejmě s rodiči, kteří pracovali z domova.

Žáci s méně vzdělanými rodiči častěji potřebovali počítač či tablet půjčit od škol či neziskových organizací. Půjčování techniky bylo obvyklejší u dětí na prvním stupni.

„Kromě sociálních podmínek byla tedy problémem distanční výuky i nižší technická připravenost rodičů s mladšími dětmi, kteří ještě ICT techniku často nepoužívají,“ upozorňují autoři výzkumu.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Školství

Školství po covidu

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější