Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zalhala jsem Mengelemu a to mi zachránilo život, líčí žena, která přežila holokaust

Doris Broulová o svém životě často vypráví na školách. Začala s tím ale až po sametové revoluci. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Doris Broulová o svém životě často vypráví na školách. Začala s tím ale až po sametové revoluci. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Když Josef Mengele v Osvětimi určoval, koho pošle do plynové komory, Doris Broulovou napadlo přidat si čtrnáct let. Díky tomu přežila. „S maminkou a bratrem jsme byli domluvení, že se po válce sejdeme u známých, ale přišla jsem tam jenom já,“ vzpomíná jednadevadesátiletá žena.

Narodila jste se v roce 1929. Jak na dětství v první republice vzpomínáte?

Do dvanácti let na své dětství vzpomínám v tom nejlepším. Chodila jsem v Praze do obecné školy Na Hrádku, měla jsem spoustu kamarádek. Rády jsme si hrály s panenkami. Bydlela jsem poblíž Karlova náměstí a tam byly často trhy. To byla nádhera! Často jsme tam s maminkou chodily, hlavně o Vánocích to bylo nádherné.

Jak moc se vaše rodina hlásila k židovské víře? Byla silně věřící?

Maminka, přestože byla dost vychovaná ve víře, se k ní moc nehlásila. Babička s dědou naopak byli opravdu silně věřící. V tomhle byli na nás hodně přísní. Tatínek byl nevěřící.

Dodržovali jste nějaké židovské tradice?

Na Vánoce jsme měli doma stromeček, ale i menoru (sedmiramenný svícen, symbol židovského svátku chanuka, pozn. red.). Ale stromeček jsme měli tajně, před dědečkem jsme ho museli schovat.

Cítila jste jako malá holka, že se poměry mění? Mluvili o tom doma rodiče?

Já jsem o tom vůbec nevěděla. Rodiče asi něco tušili, ale se mnou a s bráškou o tom nemluvili.

Vybavíte si svou první vzpomínku, kdy jste si uvědomila, že začíná být zle?

To bylo, když jsme už nesměli ani do školy. Museli jsme nosit hvězdu a nikam jsme nesměli chodit. Ani do kina.

Zvažovala vaše rodina emigraci?

Asi ne, to už bychom byli pryč. Nevím, jestli o tom rodiče přemýšleli, ale spíš si myslím, že ne.

Měla jste kamarády i mezi dětmi z nežidovských rodin? Začali se k vám chovat jinak?

Měla, ale když jsme začali nosit hvězdu, už se k nám moc neměli. Možná se nás trochu báli, kdoví, co

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější