Notes: Proč se učit fyziku, proč číst předvolební programy a proč je čas začít stavět uprchlické tábory

Nikdy to nebyl můj oblíbený předmět. Jsem ale ochotna připustit, že fyzika je v některých situacích životně důležitá. Že by mi ale pomáhala orientovat se ve změti předvolebních slibů? A rozhodnout se správně, až půjdu k volební urně? Podle Petra Koubského to tak je.

V článku Jediný opravdový důvod, proč se učit fyziku mne opět přesvědčuje o něčem, co mi doteď bylo trochu proti srsti. Čísla, data, křivky a vzorce jsou stejně důležité jako slova.

Má pravdu. Ani já neznám Ohmův zákon či goniometrický tvar komplexního čísla. Prý to nijak moc nevadí. Uklidnil mě. A pak mi můj klid hned zase vzal: „Když nebudete znát základy přírodních věd, nebudete vypadat jako pitomci… ale budete se občas jako pitomci chovat.“

Článek hovoří o věcech složitých, ale dostatečně srozumitelně na to, aby je pochopili i tací jako já. Nebo alespoň většinu z nich. Varování Petra Koubského mne donutilo zamyslet se nad mým odporem k fyzice. „Jinak budeme žít ve světě, který je nám rok od roku nesrozumitelnější. To je ponižující a nebezpečné“, píše Petr Koubský o přírodních vědách.

Souhlasím.

Ale proč padají stejně rychle věci těžké i lehké? To mi stejně zůstává záhadou.

Aby byl náš podzimní výběr podložený znalostmi a daty, představují voličům moji kolegové všechny strany, hnutí a koalice, které se o naši přízeň v parlamentních volbách ucházejí. Některé žádné velké vášně nevyvolávají, jiné budí otázky až rozpaky. A jsou i tací uchazeči o parlamentní křesla, kteří nás rozpláčou, rozesmějí či rozdovádí.

Mezi které patří Robert Šlachta se svou Přísahou, se neodvažuji soudit, i když popis jedné z etap jeho předvolební kampaně z pera Hany Mazancové a Jana Tvrdoně přece jen o něčem vypovídá.

„Sám za křiku kolemjdoucích dětí na schodech v pražských Butovicích představil Robert Šlachta program hnutí Přísaha,“ píšou autoři článku, a protože si brožurku už prostudovali, vědí, že hlavním tématem kampaně v podání bývalého elitního policisty je boj s korupcí, ale také s nelegální migrací.

Euro Šlachta nechce, hodlá zlevnit potraviny a jednou za čas umožnit vstup do muzeí zadarmo. Komu se nechce číst předvolební programy, ať čte Deník N, protože obětaví novináři to udělají za vás. A že to je leckdy pěkná šichta.

I když to poslední rok bylo se školami všelijak, hrůza z přijímaček a nervozita rodičů, aby se dítě na školu dostalo, nikam nezmizely. Markéta Boubínová popisuje, jak se žáci připravovali na přijímačky během online výuky.

Rodiče své děti připravují spíš na dostihy než do života a neúspěch leckdy vnímají až fatálně.

Poněkud jiné starosti mají v Afghánistánu. Popisuje je Rastislav Kačmár v článku Afghánistánu hrozí chaos. Tálibán nabírá na síle, po stažení vojsk může vytáhnout na Kábul.

Zdá se, že tálibové zopakují svůj úspěch z první poloviny 90. let minulého století. Tehdy prošli zemí jako nůž máslovým dortem.

I teď se to pro ně rýsuje dost nadějně. Zatím se jim vládní vojáci v některých obcích a městech raději vzdávají. Na nějaký perfektní výcvik, který měly poskytnout armády NATO, to tedy nevypadá.

Z Afghánistánu jsme odešli už my, odešli němečtí vojáci a batohy si balí Američané. Pokud se bude opakovat to, co po odchodu sovětské armády, už abychom stavěli nové uprchlické tábory.

Pro více než miliardu lidí je dnešek mimořádným dnem – tedy přinejmenším jim to říkají ti, kdo je řídí. Čínští komunisté. Slaví totiž rovných sto let od zrodu čínské komunistické strany.

Její příběh vypráví Olga Lomová. „V tom podstatném se dnešní Komunistická strana Číny, početnější než kdy předtím, úspěšně podnikající v rámci globální ekonomiky a vybavená moderními technologiemi, nezměnila,“ tvrdí známá profesorka sinologie v článku Už sto let budují čínští komunisté, někdejší učni ruských bolševiků, nový světový řád.

Na papíru nabízíme:

– Piráti ztrácejí. Kam odcházejí jejich voliči?
– Program ČSSD ignoruje stav rozpočtu
– Černá plíseň bere Indům oko i život
– Covid zkazil Rusku radost z fotbalu
– Pandemie v přímém přenosu obnažila problémy školství
– Vaše obce budou žít, vzkazují Moravě Kly
– Jak páchne inkvizice: Na obranu hongkongských kolegů novinářů

Kontext N:
– Milton proti davu: Co nám o intelektuální svobodě říká staletí stará zkušenost?
– Mezi naše největší chyby patří, že jsme napodobili Čínu
– Jak pandemie změnila randění a co s ním bude dál

Studio N:

Kdo řídí vlak, autobus, auto nebo nafukovací balon, nechť nás rozhodně nečte na mobilu, ale poslouchá. Audioverze článků nebo Studio N.

Jeho tvůrce Filip Titlbach si tentokrát pozval znalce duší a myslí českých politiků Jana Tvrdoně a Jana Wirnitzera. Povídali si o tom, zda politici na tornádem zničené jižní Moravě spíš uklízeli suť, či sháněli voliče do podzimních voleb. A také o tom, jaké jsou předvolební programy jednotlivých stran. Mimochodem, opět se ukazuje důležitost novinářů. Jak správně podotkl kolega Tvrdoň, kdo ty brožurky s programy kromě novinářů čte!

Na východ od Kolína

Vždycky jsem to říkala! Ruské ženy nejsou žádné třasořitky a umějí se za svá práva vzít. Problém nastane, když se do sporu dostanou opět se ženou. Pak není jasné, čí práva jsou ta důležitější.

Kuráž mají i ženy běloruské. Maryja Kalesnikavová sedí v minské vazbě už od září loňského roku. Vloni na podzim se odmítla se setkat s Alexandrem Lukašenkem, když ten chtěl své vězněné odpůrce použít jako dekoraci před kamerami, aby demonstroval svou dobrotu a ochotu jednat. Přijel za nimi až do vazební věznice. Mnozí pozvání přijali a na schůzku šli. A ti, kteří se chovali hezky, byli poté propuštěni do domácího vězení.

Maryja Kalesnikavová čaj s Lukašenkem pít nehodlá, hezky se nechová, a proto jí hrozí až 12 let za spiknutí s cílem svržení zákonné moci a vytvoření extremistické organizace.