Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nechci ždímačku, dojímačku a vydíračku, humor dodává osten, říká režisér z Palmovky

"Kéž by se konečně naštval někdo, koho naštvat chci." Tomáš Dianiška Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Kéž by se konečně naštval někdo, koho naštvat chci.“ Tomáš Dianiška Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Sem tam do toho střelím úlet, na první pohled to nedává smysl, ale nakonec představení funguje. Ne všichni studovaní režiséři na to mají koule,“ směje se nestudovaný režisér, vystudovaný herec a dramatik Tomáš Dianiška. Je nepřehlédnutelnou postavou českého divadla, a to vůbec nemluvíme o jeho výšce. Z půdních prostor Divadla pod Palmovkou udělal svébytnou (a často vyprodanou) scénu Studio Palm Off.

Pusťte Donnu k maturitě, LSDown, Mlčení bobříků, Atomová kočička, Mickey Mouse je mrtvý, Pipinky z plakátu, Poslední důvod, proč se nezabít, Transky, body vteřiny… Už jen číst názvy vašich starších i současných her je zábava.

Musí to být sexy, i když často název neodpovídá obsahu, to přiznávám.

Mnohé z těch her jste dělal už v předchozím angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Strašně mě pobavila zápletka Atomové kočičky: studenti techniky opravují pračku a opraví ji tak dobře, že pere rychlostí světla, promění se v urychlovač a vytvoří černou díru, která studenty pohltí, a oni se cestou v čase dostanou do 80. let. Cestování v čase máte vůbec docela rád, ne?

Moc. Zrovna k nám na Palmovku chystám něco jako „dvojku“. Jak teď frčí podcasty, mám oblíbenej Movie Zone, s filmovými nerdy, kteří se stanou právě hlavními postavami mé hry. K Praze dorazí tornádo, rozmetá jejich sbírku véháesek a oni se dostanou do jedné z epizod Třiceti případů majora Zemana. A musí se z té šlamastyky nějak dostat.

Únikovka?

Vlastně jo. Jsou někde v 70. letech, musí rozjet Antichartu… Takže mě někteří lidi asi zabijou, až to budeme hrát.

Vetřelec místo Mrazíka

Kvůli svým hrám, ve kterých si velmi svérázně pohráváte se skutečností a s historickými událostmi a osobnostmi, občas narazíte, k tomu se za chvíli dostaneme. A jednou jste byl kvůli divadlu dokonce v cele předběžného zadržení, ještě za vašeho působení v Liberci. Místo lepení plakátů jste se totiž rozhodli pro jiný druh propagace…

To jsme měli skvělej nápad, že budeme propagovat hru LSDown pomocí nasprejovaných nápisů. Měli jsme krásnou, profesionální šablonu, kde byl název LSDown a silueta Timothyho Learyho.

Psychedelického gurua hnutí hippies, propagágora psychotropních látek.

Taková silná osobnost. Napsal pár knížek a myslel si, jak je strašně chytrej. A my jsme o něm udělali hru. Bylo nám asi pětadvacet a chtěli jsme i takový diváky, šli jsme tomu tedy naproti takovou v hospodě promyšlenou PR kampaní… Koupili jsme si spreje a šli na věc. Všude byl sníh, měli jsme s sebou i boby, sprejovali jsme i pod kamerou, nevěřil jsem, že na to někdo kouká! No, zkrátím to. Stihli jsme udělat tři obrázky, pak se kolem nás sjelo dvanáct policejních aut.

Dvanáct?!

Taky mě to zarazilo. Ale později jsme zjistili, že jsme byli první sprejeři, které v Liberci vůbec kdy chytli, takže si to asi chtěli užít. Ale

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější