Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Mladí se ptají na koronavirus, my odpovídáme: škola, cestování i splín z pandemie

Ilustrace: Adobe Stock
Ilustrace: Adobe Stock

Po více než roce života s koronavirem už o něm leccos víme, řada otázek však zůstává a vynořují se nové. Často v nich však zaznívá jen hlas dospělých. Deník N přes sociální sítě oslovil mladé a zeptal se jich, co je trápí. Přinášíme odpovědi na jejich dotazy.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Jak moc mě může očkování odrovnat? Je zkouškové, mám s tím počkat na prázdniny?

Vedlejší účinky na věku skoro vůbec nezávisejí. Podle dosavadních zkušeností asi polovina očkovaných lidí nemá žádnou reakci, maximálně slabou bolest v rameni. Druhá polovina se potýká s únavou, silnějšími bolestmi a zvýšenou teplotou – tyto projevy obvykle začínají několik hodin po očkování a skončí nejpozději za dva dny, častěji za jeden.

To znamená, že naplánovat si termín zkoušky na den očkování nebo na den následující není dobrý nápad, ale dlouhodobého výpadku se bát nemusíte.

Jak mluvit s lidmi, kteří jsou proti očkování, proti opatřením a proti všemu?

Kéž by na to byla jednoduchá odpověď! Hodně záleží na tom, co takového člověka k jeho postojům motivuje. Může to být strach z neznámých a nových věcí. Ten se často dá prolomit trpělivým vysvětlením, jak se virus šíří, čím a koho ohrožuje, jak fungují vakcíny (k tomu je výborné třeba toto video). Může to být prostě nevědomost. Na tu někdy funguje otázka: „Jak to víš? Od koho? Proč mu věříš?“

Pak jsou lidé, kterým prostě vadí, že jim někdo něco nařizuje. Těm se dá někdy vysvětlit, aby opatření, očkování atd. nevnímali jako rozkaz, ale jako dobrovolný čin pro dobrou věc.

A potom jsou lidé, a není jich málo, kterým nevysvětlíte nic, každá snaha je marná. Nesouvisí to se vzděláním, věkem ani inteligencí. Každého přesvědčit nedokážete a musíte umět včas odhadnout, kdy už je to marné plýtvání silami. Společnost je kvůli covidu rozdělená a dlouho taková zůstane. Je to smutné, ale všichni se s tím budeme muset naučit žít.

Je lepší se očkovat hned po uplynutí 90 dnů po prodělání nemoci, nebo počkat až na 180?

Z hlediska imunity ani bezpečnosti v tom není rozdíl, očkování bude stejně účinné a stejně bezpečné v obou případech. Vzhledem k celkové situaci je rozumné dát se očkovat co nejdříve. Imunita získaná proděláním nemoci je podle nejnovějších studií méně kvalitní a krátkodobější než ta po očkování. Existují lékaři, kteří vám řeknou něco jiného, data a zahraniční zkušenosti však mluví proti nim. Očkování také lépe chrání proti variantám a mutacím viru.

Jdu na očkování proti klíštěti, za jak dlouhou dobu můžu jít na očkování proti covidu? Nemůže být nějaká reakce z těchto dvou vakcín?

Minimální odstup mezi oběma očkováními by měl být alespoň čtrnáct dnů.

Bude Británie uznávat covidový pas? Kvůli Erasmu třeba.

Zatím ho neuznává, záleží to na dohodě mezi celou EU a Británií. Eurokomisař Didier Reynders na začátku června řekl, že EU a Británie směřují k uznávání certifikátu, který cestování usnadní. Zatím ale není jasné, kdy se tak stane. Vzhledem k tomu, že kvůli šíření delta varianty koronaviru byl v Británii posunutý začátek poslední vlny rozvolňování na 19. července, je pravděpodobné, že do té doby se nezmění ani podmínky pro vstup do země.

Česká republika je pro Brity zatím oranžová, a to i vzhledem k tomu, že na covidové mapě EU zezelenala. Pro vstup do Anglie je nyní třeba test s negativním výsledkem, následná karanténa a dva další testy. Pokud ale Britové zařadí Česko na seznam zelených zemí, bude stačit pouze test před odjezdem a test po příjezdu. Ale pozor, jiná pravidla mohou platit pro Wales, Skotsko a Severní Irsko.

Británie také po svém odchodu z EU přestala být součástí programu Erasmus+, již schválené projekty budou ale dojíždět až do akademického roku 2022/2023.

Co potřebuji k cestování do zahraničí? Stačí po prodělání covidu digitální certifikát EU?

Kromě standardního cestovního dokladu (občanského průkazu v rámci schengenského prostoru) cestování v EU zjednoduší digitální covidový certifikát, který začne v celé Unii platit od 1. července (není ale cestovním dokladem). Každý občan EU má právo na jeho bezplatné vydání a certifikát si pak může stáhnout do mobilu či tabletu nebo vytisknout, v Česku zatím pouze na serveru ocko.uzis.cz.

Certifikáty existují tři – o očkování, prodělání covidu a výsledku testu. Některé země uznávají už první dávku dvoudávkového očkování, respektive dvaadvacet dnů po ní, pro jiné země je tento typ certifikátu platný až čtrnáct dnů po druhé dávce (nebo po jednodávkové vakcíně).

Prodělání covidu pro vydání certifikátu stačí a platí sto osmdesát dnů od data pozitivního výsledku PCR testu. Třetí typ certifikátu, o negativním výsledku testu, má nejkratší platnost, která se navíc v jednotlivých zemích může lišit. Po každém testu dostane testovaný nový certifikát. Výsledek PCR testu v průměru platí sedm dnů, u antigenního jsou to tři dny.

Platný covidový certifikát ovšem svého držitele automaticky neopravňuje k tomu, že se na něj nebude vztahovat karanténa, pokud ji nějaká země vyžaduje. I to je v gesci jednotlivých států, a je proto dobré si před cestou zjistit detailní podmínky vstupu do země.

Vzhledem k tomu, že je ČR na covidové mapě EU nyní zelená, se ve většině členských států podmínky pro lidi cestující z Česka zjednodušily. Mnohdy stačí pouze vyplnění formuláře o vstupu či vůbec nic, to ale může být už za měsíc jinak. Důležité je také zjistit si podmínky návratu do Česka.

Co se týče jiných než unijních zemí, i tam by v budoucnu měl být covidový certifikát uznávaný, minimálně v některých z nich.

Co mám dělat, když je mi z té situace už úplně na blití?

Upřímně, ta situace „na blití“ pro mnohé byla a možná stále je, ten pocit je pochopitelný. Ale co přesně by mohl vyjadřovat? Úzkost? Naštvání? Něco jiného? Do hlavy nikomu nevidíme, ale podle psycholožky Zuzany Masopustové nám tyto pocity nelibosti signalizují, že něco potřebujeme, něčeho se nám nedostává a bylo by fajn svým pocitům naslouchat a zkusit přijít na to, co by nám pomohlo.

Když je člověku opravdu zle od žaludku, protože něco špatného snědl nebo se třeba opil, pak velmi dobře funguje se zkaženého obsahu zbavit. Pokud to ale pramení odjinud, je užitečnější zamyslet se, co mi ten pocit mohlo způsobit. Jsem naštvaný/á na politiky? Mám plné zuby rodičů, se kterými jsem byl/a nucená trávit hrozně moc času? Nešlo mi zajet se zpět ve školním režimu? Tak moc mi chyběla zábava, kamarádi? Bojím se, co bude dál? Nenávidím roušku? Mám strach, nebo mě spíš něco štve?

Pokud je to strach, tak čeho se bojím nejvíc? Svěřil/a jsem se někomu? Jestli ne, bylo by fajn za někým, komu člověk důvěřuje, jít, říct mu, čeho se bojím, nebo mu to napsat a společně zkusit hledat řešení, jak se se strachem vypořádat.

„Trošku by totiž mohlo pomoct už jen to, že v tom strachu bude někdo se mnou, držet mě za ruku, ať už doslova, nebo jen obrazně. Důležité je si i o blízkost umět říct,“ zdůrazňuje psycholožka.

A když je ten pocit „na blití“ spíš výrazem vzteku? Tak co přesně mě štve? Co mi vadí? Ublížil mi někdo? Co mi přijde nefér? Nechal mě někdo v blbé situaci? Zůstal/a jsem na něco sama/sám? Na koho nebo na co jsem naštvaná/ý?

„Když si odmyslím přání, aby žádná pandemie už nikdy nebyla, co by se dalo udělat, abych se cítil/a líp a věci mě štvaly míň?“ říká Masopustová a doporučuje si pár věcí, které mě štvou nebo ze kterých mám strach, sepsat. A například na lístečky napsat, co by pro mě mohl někdo blízký udělat. Brácha, ségra, naši, kamarádi…

Každá rada je drahá, protože může být tisíc věcí, ze kterých je člověku zle, ale jedna platí univerzálně: nenechat si to pro sebe, vypovídat se z toho, vypsat se z toho, třeba se i vyplakat, prostě to ze sebe nějakým způsobem „vyblejt“. A zkusit si říct o pomoc.

Epidemie nebyla – a není – žádná sranda, spousta věcí stála a pořád stojí za prd, stala se spousta smutných a nepříjemných věcí, existuje milion důvodů k naštvání, není žádná ostuda mít strach nebo vztek. Dobré ale je upustit páru. I když to bude třeba jen do deníčku.

Jaký je odhadovaný dopad ztráty praktické výuky napříč obory?

Přesně vyčíslit, jaký dopad měly chybějící hodiny praktické výuky, téměř nelze. V tuhle chvíli není ani známá žádná studie, která by se o to pokusila. Víme však, že dopady nejsou na všechny studenty stejné. Podle oslovených odborníků byl dopad v maturitních oborech na odborných středních školách nižší než v oborech, které stojí přímo na praxi.

„Například u IT oborů nebo ekonomických oborů fungovala praktická výuka i v distančním pojetí výborně,“ vysvětluje předseda Asociace středních průmyslových škol Jiří Zajíček, který vede Masarykovu střední školu chemickou v Praze.

Rozdíl je i v období, ve kterém výpadek praktické výuky studenty zasáhl. „Větší problém než u třeťáků, kteří teď končili, vidím u současného prvního ročníku. Obory automechanik, klempíř, zámečník mají v prvním ročníku stejné učební osnovy na odborný výcvik. Učí se pilovat, řezat, vrtat, nýtovat, rýsovat, letovat a na tom staví dál. Absence tohohle může mít ve vyšších ročnících mnohem větší dopady, než si kdokoliv uvědomuje,“ upozorňuje Karel Dvořák, předseda Sdružení učňovských zařízení a ředitel SOU Ohradní v Praze.

Ten problém řeší i s ministerstvem školství, kde se zvažuje možnost ubrat hodiny z předmětů, které přímo nesouvisejí s profilací oboru. Nashromážděné hodiny by se ke konci roku využily k odbornému výcviku.

Část „dovzdělání“ letošních absolventů se nejspíš přenese i na budoucí zaměstnavatele. Podle Zajíčka se absolventi na konkrétní práci zaškolují vždy, teď to ale může být o něco komplexnější. S tím počítá i Svaz průmyslu a dopravy. „Proto aktuálně žádáme vládu, aby zvážila možnost podpory pro firmy zaměstnávající letošní absolventy, aby je mohly v oblasti odborných dovedností doškolit či je připravit ke zkoušce z profesní kvalifikace,“ říká za svaz Tereza Řezníčková.

Jak covid ovlivnil přijímačky na vysoké školy – výběr oborů, počet uchazečů, úspěšnost?

Pandemie ovlivnila přijímačky zejména po technické stránce – školy musely kvůli protipandemickým opatřením měnit způsob organizace. Například na Univerzitě obrany v Brně proběhly přijímací zkoušky online formou. Stejná byla situace i na Ostravské univerzitě. A i když většina škol ještě nechce probíhající přijímačky hodnotit, nezdá se, že by došlo k dramatickému zhoršení.

„Nemáme ještě k dispozici kompletní výsledky. Nicméně když srovnáme data, která už jsou dostupná, s daty z minulých let, neukazují nám znatelnou změnu rozptylu v bodovém hodnocení,“ vysvětluje Michaela Davidová z Ostravské univerzity.

Podobnou zkušenost popisuje i proděkan DAMU Michal Somoš. „Distanční výuka na středních školách neměla téměř žádný vliv na úspěšnost uchazečů, protože ověřování předpokladů ke studiu na naší fakultě je založeno především na talentových prezenčních zkouškách. Přestože probíhaly s četnými hygienickými omezeními, faktické podmínky pro uchazeče i forma zkoušky zůstaly v podstatě nezměněny,“ říká.

Je možné, že pohled na to, které obory zasáhla pandemie nejvíc, u jednotlivců ovlivnil výběr školy a budoucího povolání. Například pražská ČVUT zaznamenala obrovský nárůst počtu zájemců o studium na Fakultě informačních technologií. Jenže počet zájemců o informatiku stoupá každý rok, a za letošními čísly tedy nemusí být jenom snaha najít si práci, kterou by šlo v případě potřeby dělat z domu.

V souvislosti s pandemií by se nabízel větší zájem o zdravotnické obory. Ani zde však není situace průkazná. Na Univerzitě Palackého v Olomouci je podle mluvčího Egona Havrlanta zájem o tyto obory stabilně vysoký. Největší nárůst počtu přihlášek na zdravotnické obory oproti minulému roku zaznamenala univerzita v programech jako aplikovaná fyzioterapie (+64 procent), porodní asistence (+38 procent), všeobecné ošetřovatelství (+30 procent), organizace a řízení ve zdravotnictví (+30 procent), veřejné zdravotnictví (+27 procent) nebo radiologická asistence (+19 procent). Tedy mnohdy v oborech, které nemají s epidemií žádnou souvislost.

Plánuje se nějaká „kompenzace“ online výuky (hlavně té vědomostní)?

Na dohánění učiva se nyní soustředí zejména letní kempy, které ministerstvo školství podpořilo 260 miliony korun. Celkově se podle resortu uskuteční 6000 kempů, ve kterých by má vystřídat 100 tisíc dětí. Věková struktura kempů není ve výzvě ministerstva stanovena, měly by se však zaměřit na nejpotřebnější žáky.

„Hlavním záměrem není jen doučování, ale podpora zájmu dětí o vzdělávání, posílení jejich vztahů s vrstevníky a vzájemné spolupráce, duševní pohody a duševního zdraví a v neposlední řadě i jejich pohybové aktivity,“ říká mluvčí úřadu Aneta Lednová.

Zda se bude učivo nahrazovat i na začátku příštího školního roku, závisí nejspíš na učitelích a na tom, jak dokážou takový požadavek sladit s osnovami. Ministerstvo v tomto ohledu nevydalo žádné nařízení. Po obnovení prezenční výuky v tomto školním roce pouze doporučilo posílit výuku v oblastech, které nebylo možné řádně odučit distančně.

Už jsou nějaké konkrétní plány změny ve školství s ohledem na pandemii?

Distanční výuka naplno odhalila, že se toho žáci a studenti v českých školách musí učit až příliš. Přiznává to i ministerstvo školství – plány probírané látky, které si školy sestavují, jsou podle něj přehlcené. „Řada škol se na ně začala dívat velmi kritickým pohledem a zjistila, že ne všechno, co se zadávalo žákům, je podstatné,“ potvrzuje Lednová.

České školství je poměrně speciální v tom, že v něm mají velké slovo ředitelé škol – co se tedy po pandemii změní, závisí do velké míry na nich. Řada jich už ale předesílá, že je potřeba učivo proškrtat a učit jen to nejnutnější.

Bez ohledu na pandemii se rozjedou změny ve výuce informatiky a digitální gramotnosti, které se připravovaly už delší dobu, informovala Česká televize. Rozšíření výuky informatiky čeká už v září téměř pětinu základních škol (přes 800).

Na prvním stupni budou mít alespoň ve dvou ročnících jednu hodinu informatiky týdně, na druhém stupni má být minimálně hodina týdně v každém ročníku. Její náplní už nemá být třeba práce s Excelem nebo Wordem – ta se přesune do jiných předmětů, třeba do českého jazyka nebo matematiky. V hodinách informatiky se bude nově učit hlavně programování nebo práce s daty.

Na novou podobu výuky musí postupně najet první stupně všech 4214 základních škol nejpozději do září 2023, druhé stupně o rok později. Neznamená to ale, že by žáci trávili víc času ve škole – učitelé a ředitelé budou muset škrtnout část látky v jiných předmětech, třeba v zeměpisu, dějepisu, prvouce nebo hudební či výtvarné výchově.

Ministerstvo také nezávisle na covidu připravilo Strategii 2030+, v níž popisuje plánované změny ve výuce. „Jde především o úpravu učiva od memorování směrem k podpoře kritického myšlení žáků,“ předesílá mluvčí Lednová.

Dalším velkým tématem, které pandemie umocnila, jsou nerovnosti ve vzdělávání. „Chceme vzdělávací systém nastavit tak, aby umožňoval přístup ke kvalitnímu společnému vzdělávání pro všechny, bez ohledu na jejich osobní charakteristiky nebo sociálně-ekonomické podmínky, ve kterých žijí,“ popisuje Lednová.

Podle zmíněné strategie je potřeba, aby nebyly výsledky žáků a studentů tolik závislé na tom, z jakého zázemí pocházejí.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Vznikla ucelenější debata o dopadech covidu a distanční výuky na studenty (15–25 let)?

Vliv distanční výuky na znalosti a dovednosti žáků, ale také na jejich psychiku a vztahy, se bude podle ministerstva ještě nějakou dobu zkoumat. „Je třeba si uvědomit, že nešlo jen o distanční výuku, ale celkovou atmosféru ve společnosti a omezení spojená s pandemií,“ upozorňuje mluvčí Lednová.

Někteří odborníci ale už teď upozorňují, že u mladých lidí jsou následky pandemie nedozírné a právě děti mohou být největšími oběťmi. „Pomineme-li dopady na vzdělávání, doléhá na ně i sociální izolace. Právě mladí lidé nejčastěji tráví čas ve větších kolektivech, intenzivně se stýkají, s rodiči si často lezou na nervy, a tudíž je pro ně život ve skupině vrstevníků nesmírně důležitý,“ popsal v rozhovoru pro server iDnes.cz sociolog Martin Buchtík z výzkumné společnosti STEM.

Setkávání podle něj mladí postrádali zcela zásadně. „A nelze nad tím mávnout rukou s tím, že izolací momentálně trpíme všichni,“ upozornil. Jedním z nebezpečných důsledků může být podle něj to, že děti kolem dvanácti let postupně rezignují na snahu být součástí kolektivu a uzavřou se do sebe.

Výpadek ve vzdělání se podle ekonomů v budoucnu promítne i do státního rozpočtu – podle odhadů Daniela Münicha z institutu CERGE-EI přijde stát v důsledku nedostatečné připravenosti lidí na pracovní trh nejméně o půl miliardy korun.

Odpovědi zpracovali Petr Koubský, Markéta Boubínová, Eva Mošpanová, Adéla Skoupá, Lenka Vrtišková Nejezchlebová a Kristina Němcová.

Další texty speciálu N < 25

Zůstaňte v obraze a sledujte nejčerstvější informace kolem koronaviru na jednom místě.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Koronavirus

Speciál N < 25

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější