Chtěli vidět zkázu, nebo si jeli udělat PR po tornádu? Jak cestovat na místa katastrof, až vás někam zvolí
Cesty politiků na jih Moravy, do oblasti zasažené silným tornádem, vzbudily debatu o tom, nakolik mohou na místě pomoci a zda si jen nedělají předvolební PR. Dotčeně se vůči těmto výtkám ohradil premiér Andrej Babiš. Nebyl zdaleka sám, kdo se na Hodonínsko vypravil. A ne každou takovou cestu lze odsoudit.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Z vládních politiků se na Hodonínsko vypravili nejprve ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) a pak premiér Andrej Babiš (ANO), který neopomněl zdůraznit, jak zamýšlel z jednání Evropské rady odjet hned, ale piloti kvůli bouřlivému počasí „odmítli letět“. Chtěl být na místě zkázy co nejdříve.
„Poslal jsem fotografa domů, paní Schillerové jsem zakázal fotografa a šli jsme za občany,“ řekl předseda vlády ve své facebookové promluvě. Značnou část „tornádového“ bloku si v šestnáctiminutové nahrávce stěžoval na novináře, že ho na místě fotografovali a chtěli po něm vyjádření.
„V bezprecedentní situaci je zásadní slyšet vyjádření premiéra po návštěvě postižených oblastí. Funguje to tak na celém světě. Je rozdíl mezi PR a plněním informační povinnosti,“ vzkázal mu na Twitteru moderátor České televize Michal Kubal.
Čeští politici se na místo katastrof vydávají celkem pravidelně. Příhodnost takového konání je těžké změřit, přesto v uplynulých letech vědci v několika studiích došli k východiskům, která by politici mohli brát vážně. Způsob, jak vyjádřit účast, dát na událost důraz vahou osobní přítomnosti a přitom nepřekážet záchranářům, existuje – a někde ve světě ho už praktikují.
Stejně tak výzkumy ukazují, že vliv na správné zvládnutí politické krizové komunikace nemají jenom politici, ale i záchranáři a veřejnost.
Vidět na vlastní oči a nepřekážet u toho
Trik je v tom, z jaké strany se na cestu toho či onoho politika do místa katastrofy díváme. Tomu, kterého jsme ochotní volit, snáze uvěříme snahu přesvědčit se o rozsahu zkázy na vlastní oči, zjistit, co lidé potřebují, a zařídit to. Těm, jejichž volebním lístkům se obloukem vyhýbáme, snadněji přisoudíme pouhou snahu se zviditelnit.
Australští odborníci Jacqui Ewartová a Hamish McLean před několika lety upozornili, že v odborné komunitě převažuje konsenzus, že přírodní katastrofy jsou politické události. V tom smyslu, že veřejnost od politiků čeká, že je zvládnou – a je ochotná je za to ve volbách odměnit i trestat.
Další dvojice odborníků, Richard Olson a Vincent Gawronski, v roce 2010 došla k závěru, že nezvládnutí krize může vést k pádu důvěry v konkrétní politiky, vládní instituce a někdy i stabilitu celého politického zřízení.
V Česku to bylo vidět i na katastrofě v podobě epidemie covidu-19. Vláda ji nezvládla, její chaotická a špatně komunikovaná rozhodnutí vedla k dvojnásobnému počtu mrtvých oproti evropskému průměru – a ještě nedávno neotřesitelná pozice Andreje Babiše v průzkumech je ta tam.
Tím spíš je pro šéfa ANO důležité ukázat se jako schopný lídr v řešení následků tornáda na Hodonínsku. Jeho vyjádření zatím ponechávají spíš prostor pro otázky. Otočil svého fotografa až na místě? Počítal s tím, že ministryně Schillerová si fotografa vezme, proto jí ho – jak řekl – zakázal? Chápe roli médií, když si stěžuje, že ho „neposlechla“ a fotografovala?
Předsedovi vlády je třeba přiznat, že se přinejmenším prozatím on ani Schillerová skrze snímky z místa nezviditelňovali. Na rozdíl od
